Kijathe

Náhle jsme byli v prostředí, které nám nepřipadalo o nic skutečnější než to předchozí. Byl tam jediný bílý pronikavý svě¬telný zdroj, který vše halil do kalného přísvitu. Od Tautanbyrka Jsme věděli, že je to eolová brána.
Hranici celé Delty s okolním hyperprostorem vytvářela modravě se lesknoucí .vrstva, takzvaný Oceán z kondenzované psionické hmoty. A před tímto pozadím se vznášely Jednotlivé kolageny, anebo spíš to, co z nich zbývalo.
„Žádný rádiový provoz nezjištěn," hlá¬sila Ská Kijathe. „Tady už zřejmé nikdo nežije."
„Nevzdávejme se naděje," řekl Jsem. „Dokud nemáme důkaz o opaku, vychá¬zejme z toho, že kromě Tautanbyrka a Vi¬
viaree přežili katastrofu i jíní.