Skleněný drahokam

Vědecké veřejnosti ho poprvé představil profesor Josef Mayer (2. prosince 1786) na zasedání České společnosti nauk v Praze jako "chrysolith od Týna" (tedy Týna nad Vltavou). Teprve potom nastalo období diskusí a hledání, které není ukončeno dodnes. Některá tajemství si vltavín stále ještě střeží...
Nejdříve byly vltavíny zařazeny mezi obsidiány - to jsou sopečná skla. Jenomže v oblastech, kde se vltavíny nacházejí, se jaksi nedostává sopek - přesněji třetihorní vulkanické činnosti. Mají také mnohem vyšší teplotu tání než obsidiány (1 250 až 1 400 C, zatímco obsidián taje při 800 C) a téměř neobsahují drobné krystalky (mikrolity), které v obsidiánech vznikají při chladnutí.
Vltavíny mají od přelomu století své místo mezi tektity (tektos = tavený), to je mezi přírodními křemičitými skly, která vznikla roztavením hornin při vysoké teplotě a jejich prudkým ochlazením, jež v nich potlačilo krystalizaci. Patří k nim i další druhy tektitů, nazývané jinde ve světě australity, indočínity, filipínity, ivority...