„Jak to?" zeptal se zděšeně Tautanbyrk. „Co má jedno s druhým společného?" :
„To se dozvíš od Kuntherherra, předpo¬kládám. Veletechnik je moudrý muž a ví, co činí. Jen si říkám, jestli to není pro tebe předčasné..." ' -'
„Jak to prosím myslíš?" Tautanbyrk má¬lem zasténal. Proč všichni mluví v hádan¬kách? Proč mu nikdo nedá jasnou odpo¬věď? „Co ta schůzka znamená? Proč chce Kunthcrherr mluvit se mnou a ne s tebou nebo jiným nadřízeným?"
„Nesmím se dohadovat," odpověděl Krapohí. „Třeba se mýlím. Ale každopádne ti přeji štěstí a úspěch. Budeš je potře¬bovat." Tím dal najevo, zeje rozhovor u konce.
Tautanbyrk zmateně opustil místnost. Zít¬ra, říkal si vzrušeně, zítra budu chytřejší. Jenže do zítřka bylo ještě strašně dlouho