V noci nezamhouřil oka. Ani se nevrátil na noc do svého obytného ostrova v Oce¬ánu, kde s rodinou trávil volný čas. Zůstal v kolagenu. Konečně nastal nový den a Tautanbyrk se nemohl dočkat, až se ode¬bere do HLAVELU.
Kdy tam vlastně má být? Kuntherherr žádný termín nedal, ale zřejmě dopoledne. Určité ne časně ráno, to by bylo neslušné.
Tautanbyrk by! připraven k odchodu. Nyní by normálně odcházel do práce. Hle¬děl na sebe do zrcadla. Viděl bílý obličej bez vrásek, s velkýma kulatýma očima, malým nosem a ještě menšími ústy. Vlasy a obočí bytosti jako on neměly. Uši byly přilehlé, ale mohly se vztyčit.
Tautanbyrkova hlava byla podle lid¬ských měřítek oproti tělu nepřiměřeně veliká. Seděla na tenkém krčku. Ramena byla útlá, paže krátké a končily ručkami s pěti velice křehkými a dlouhými prsty, které měly větší počet kloubů a dalo se jimi takřka libovolné otáčet. I hýždě byly úzké a celé tělo stálo na plochých širokých chodidlech, která byla uzpůsobena spíš ke stání než k chůzi.