„... a to, co jsem ukázal, jsou jen někte­ré exempláře," pravil veletechnik mladé­mu designérovi. „Můj chov Tessmů, můžes tomu říkat soukromá zoologická za­hrada, je mnohem vetší. Jsou tam všech­ny základní typy, od mikroskopicky ma­lých až po obry, které potřebují celé han­gáry. Nepoložil sis nikdy vlastně otázku, zda máme morální právo přetvářet pro naše potřeby hmyz z normálního vesmí­ru? Deformovat, zneužívat..."

„Ne," odpověděl Tautanbyrk rychle a hned dodal: „Ale prcce jen, někdy ano. Aie takhle to bylo přece vždycky, ne? Bez toho by prcce naše civilizace už nefungo­vala. Hřešíme tak proti Stvoření?"

Už se poněkud zklidnil. Kuntherherr ho přijal laskavé a zavedl do„soukromé zoo­logické zahrady". Zdálo se, že posel nijak nespěchá s lim, aby Tautanbyrkovi sdělil' skutečný důvod jeho návštěvy, ale uměl ho zbavit strachu.