V jednom rozervaném sektoru stanice

jsme dosedli. Nebyly tu žádné průcho¬dy ani vchody, všude jen vakuum. Jak v tomhle vraku mohlo ještě něco po šede¬sáti letech žít a spotřebovávat energii, to mi bylo záhadou, ale upínal jsem se na tu naději. Kdybychom tak našli třetího posla ještě naživu! To by bylo něco!
Nechávali jsme se unášet gravopaky, proplouvali jsme chodbami a šachtami. Vše nasvědčovalo tomu, že se tady pře¬misťovali transmisemi a normální cesty sloužily jen bezpečnostním účelům.
Měli Jsme dost potíže. Když jsme popr¬vé stanuli před uzavřeným průchodem, byli jsme ve slepé uličce. Ovládací prvky nikde. Neměli jsme nástroje ani kód a museli jsme si přiznat, že do centra HLA¬VELU asi nepronikneme.
A tak Jsme to zkoušeli jinde, jinými chodbami a jinými šachtami. A nakonec jsme přece Jen postoupili.