Řada věcí

potřebovala svůj čas. Nevě¬děl jsem, proč Viviaree letí k bráně tak po¬malu, ale zatím jsem si mohl v klidu
o všem popřemýšlet.
BaolinNdaové tedy vyhynuli až na je¬diné dva! Nikdy jsem neměl možnost je poznat. A co kdybych našel cestu do Del¬ty dřív? Před šedesáti lety? Zabránil bych nějak tomuto strašlivému neštěstí?
Celý národ nebo spíš celý vývojový stu¬peň tohoto národa byl zničen jednou mr¬ňavou nanokolonou. Co ty ďábelské mi¬niaturizované věcičky mohou ještě natro¬pit? A kdo vlastně Je Shabazza?
„Už je neoživíš," slyšel jsem Bullyho. „Tak nějak jsi to přece řekl Tautanbyrkovi. Vrať se do reality, Perry."
Měl pravdu.
Zvolna jsme se blížili k eolové bráně. Tu Viviaree náhle zastavila a navázala kontakt s nějakou stanicí, kterou jsme ne¬viděli. Vysvětlila nám, že se nachází za polem neviditelnosti, poblíž ústí brány do hyperprostoru.
„To snad ne!" vydechla.
„Co se děje?" zeptal se Tautanbyrk.
Otočila se a nejistě se na něj podíva¬la.
„Hřib je přímo v bráně," řekla skoro ná¬božně. „Stanice zaregistrovala, že před še¬desáti lety, zjevně úmyslně, tam byl vsu¬nut a ukotven. Neptejte se mě, Jak je to možné a kdo to udělal. Dóm se prostě na¬chází v eolové bráně, je tam ukotven a vystaven ustavičnému náporu psionické hmoty z eolu.