Tautanbyrk byl otřesený. Byl jako v tran¬su. Teprve když k němu Rhodan přistou¬pil a jemně zatřásl ramenem jeho makro¬těla, vzpamatoval se.
„Neměl ]sem ho v tom nechávat," li¬toval. „Měl jsem zůstat s ním. Třeba by¬chom ve dvou nad tou nanokolonou zví¬tězili..."
„Tautanbyrku," přerušil ho Pozemšťan, „sám vis, že si Jen něco namlouváš. Ctí¬me tvé city, ale sebevýčitkami Kuntherherra neoživíš. Věř, že i my jsme tím zděšeni. Nanokolona připravila Thoregon hned o dva posly. Želíme Kuntherherra, i když jsme ho neznali, a želíme Galorňana Ce Rhiotona."
„Ale život jde dál," navázal Reginald Bull, „a Viviaree na nás čeká. I mě se to dotklo..."
Oči se mu zaleskly, jak si Tautanbyrk všiml. Nevěděl, co to znamená, ale cítil že Rhodan a Bull jsou zdrcení víc, než chtějí dát najevo.