První, co jsem si po tomto dalším šoku uvědomil, bylo, že kroupy z psionické •hmoty, které nyní ustavičně bubnují do Hřibu, jsou identické s oněmi ustavičný
mi 'explozemi, které nám zabránily v pří¬stupu do Delty, když Jsme šli z Gaala po Mostu do nekonečna. UŽ tenkrát Jsem mě! zlé tušení, že BaolinNdaové byli zniče¬ni.
„Přicházejí další měření!" vykřikla Vi¬viaree vzrušeně. „Vyrovnávání tlaku mezi bolem a Deltou se kvůli Hřibu, který trčí v bráně, snížilo asi o. půl procenta. Je to zdánlivě málo, ale výhledově katastrofál¬ní." •'
„A to to ještě podceňuješ," řekl Tautan¬byrk skutečně třesoucím se hlasem. „Dří¬ve či později se eol musí tím nedostateč¬ným vyrovnáváním tlaku poškodit. Dou¬fejme, že se tak ještě nestalo. Ale co můžeme proti lomu udělat?"
To je plán! blesklo mi hlavou. Dva v podstatě nezničitelné objekty byly po¬staveny proti sobe. Hřib a eolová brána. Nanokoloně nestačilo, ze vyhladila veš¬kerý život v Deltě. Chtěla zničit i zduchovnělé BaolinNday v eolu, a málem se jí to podařilo. Pokud už není pozdě.
„Tažné paprsky," obrátil jsem se na Viviaree. „Má technobox tažné paprs¬ky?"
„Takové, že pohnou částmi kolagenu," odpověděla mi. „Ale jestli budou stačit na Hřib, to nevím."
„Musíme to zkusit, než tady bu¬de KAURRANG," řekl jsem. „Hned se s ním spojím. Zkus Hřib vytáhnout z brány. Kdyby to nevyšlo, aspoň Jsme to zkusili." ''•".. ,