Psychologické užívání slova „vina" se nesmí zaměňovat s něja¬kou právně-morální konstrukcí. Psychologický pojem viny popisuje iracionální existenci subjektivního pocitu viny (nebo vědomí viny) nebo existenci objektivně přičítané viny (nebo imputované účasti na vině). O iracionální existenci objektivně přičítané viny jde na¬příklad v případě, že je člověk členem rodiny, která měla neštěstí, že byla zhanobena zločinem rodinného příslušníka. Je přitom na¬prosto jasné, že ten člověk nemůže být činěn odpovědným ani právně ani morálně; „atmosférická vina" se však projevuje už v tom, že člověku připadá jméno vlastní rodiny zhanobené, a trap¬ně se ho dotýká, když je slyší vyslovovat cizími lidmi. Vina může být na narušitele práva omezena jen právně, mravně a intelek¬tuálně; naproti tomu jako psychický fenomén přesahuje místní a lidské prostředí. Les, dům, rodina, dokonce vesnice, kde se stala vražda, cítí psychickou vinu a dostávají to pocítit i zvenčí. Prona¬jmeme si pokoj, o němž víme, že pár dní předtím v něm byl zabit člověk?