Zkrátka ti nabízím místo mého asistenta. Tvůj předdhůdce odešel do eolu. Chceš se mnou pracovat?"
To bylo příliš mnoho najednou. Tautanbyrkovo tělo bylo několik minut ztuhlé, zatímco jeho duse se zoufale zabývala tím, co právě slyšel.
„Chci," řekl nakonec a uvědomoval si, že laková šance se mu už nikdy nenaskytne. A doufal, že se mu dostane odpovědi na všechny otázky, na které se při svém letu sem neodvažoval ani pomyslet. Dou¬fal, že bude smet zůstat zde v léto tajemné řídicí centrále HLAVELU a pozná její ta¬jemství.
Nyní pochopil Krapohlovu poznámku, že v kolagenu lessmÍho designu ho už ne¬čeká žádný postup. Vše se podivuhodně skloubilo. V Tautanbyrkovi vsak zůstáva¬la i nadále zdravá skepse, která mu pak umožnila zvládnout informaci, že nejdří¬ve nebude pracovat v HLAVELU, ale musí strávit značný čas ve Věži světla, tom nejnudnějším, protože nejméně aktivním ko¬lagenu ze všech.
„Považuj to za zkoušku," řekl Kuntherherr velkoryse. „Než budeš zasvěcen do tajemství HLAVELU, Čeká tě takových zkoušek ještě víc. Anebo sis to představoval jinak, snadněji?"