Bude se někdo s radostí hrnout do manželství se sestrou nebo dcerou zločince? Nebude otec těžce zasažen, když se syn dostane do polepšovny, a nebude přinejmenším hluboce uražen ve své rodinné hrdosti, když bratranec téhož jména přinesl do do¬mu hanbu? Nemusel by se každý slušný Švýcar - mírně řečeno - stydět, kdyby naši vládu napadlo, že také zřídí lidská jatka á la Majdanek? To bychom se pak divili, kdybychom - vybaveni švýcarským pasem - museli na hranicích poslouchat poznámku: „Ces cochons de Suisses!" („Ta švýcarská prasata!") Ano, a nesty¬díme se trochu my všichni - právě proto, že jsme patrioti - že Švýcarsko zplodilo tolik vlastizrádců?
Uvnitř Evropy se sice my, Švýcaři, cítíme mimo atmosféru ně¬mecké viny. Ale to se ihned změní, když se jako Evropané setkáme s jiným kontinentem nebo nějakým exotickým národem. Co asi řekneme, když se nás nějaký Ind zeptá: „Vy nám chcete přinášet křesťanskou kulturu? Copak to Evropa provedla v Osvětimi a Bu¬chenwaldu?" Pomůže nám pak snad, když řekneme, že se to ne-stalo u nás, nýbrž o několik stovek kilometrů dál na východ, že se to nestalo v naší zemi, nýbrž v zemi našich evropských souse¬dů? (V Evropě je přece ve srovnání s jinými kontinenty všechno tak blízko.) Co by nám asi říkalo, kdyby nějaký Ind rozhořčeně poukazoval na to, že jeho hanba není v Travancore, nýbrž v Hajdarábádu? Jistě bychom si pomysleli: „Ach co, Indie je Indie!", a tak to na Východě bezpochyby znamená: „Ach co, Evropa je Evropa!" Jakmile my, takzvaní nevinní Evropané, vyjdeme za hranice kon¬tinentu, pocítíme přes své čisté svědomí něco z kolektivní viny, kterou je Evropa obtížena. (Otázka mimochodem: Je Rusko tak primitivní, že ještě cítí naši vinu kontaktu, jak se také dá označit kolektivní vina, a proto nám vytýká fašismus?) Svět diskriminu¬je Evropu, na jejíž půdě nakonec vyrostly pochybné koncentrač¬ní tábory, a Evropa zatracuje Německo jako zemi a národ, které jsou pokryty mrakem viny, protože se to dělo v Německu a dělali to Němci. Žádný Němec, a tím méně pak Evropan nebo křesťan nemůže popřít, že v jeho domě byl spáchán nejpříšernější zločin všech dob. Křesťanská církev nechť si posype hlavu popelem a roz¬trhne roucho za vinu svých dětí. Stín této viny padl i na ni, stejně jako na Evropu, matku zrůd. Tak jako musí Evropa skládat účty světu, musí Německo skládat účty Evropě. Tak jako nemůže Ev¬ropan namluvit Indovi, že se ho Německo netýká a že vůbec neleží v Evropě nebo že o Německu nic neví, nemůže ze sebe Němec před Evropanem setřást svou vinu tím, že bude předstírat nevědomost. Tím na svou kolektivní vinu kupí ještě hřích nevědomosti.