Najednou mu připadalo,

jako by se na jednom místě dómu začal tetelit vzduch, přímo nad podlahou „jeskyně". A pak za' slechl vnitřní hlas, který ho vybízel, aby na to místo vstoupil a přiložil ruce na dóm
Nejistě se rozhlédl. Je tu skutečně sám? Nenahlásili to už Kuntherherrovi? Co se stane, když se dómu dotkne?
Nakonec se vzchopil, vstoupit do ono¬ho místa a dotkl se stěny.
Náhle se vnořil do jakéhosi nedefino¬vatelného mlžného média. Aniž chtěl, šel zvolna vpřed a po několika krocích, které ho musely zavést do dómu, se mlha před nim rozplynula a on spatři! zdánlivě ne¬konečný, asi deset metrů široký most Či lávku z trámů, které při bližším pohledu připomínaly žulové bloky.
Tautanbyrk se zastavil jako očarovaný. Viděl, že most je v nepravidelných vzdá¬lenostech zavěšen na padesát centimetrů silných pilířích, které se tyčily metr do výšky a spadaly do neurčité hloubky. Tam dole mizely jakoby v kalné vodě.
Takže tohle je ten tajemný Most do ne¬konečna? pomyslel si zklamaně. Očeká¬val něco zcela Jiného, mocnějšího, monumentálnějšího. Navíc vnímal mrazivý hro¬zivý mentální vír. S obtížemi však počítal a nyní chtěl taky zjistit, co se stane, když se po Mostě vydá.