To bylo všechno, co Tautanbyrka na Věži světla fascinovalo, a když si tam odseděl šest let a sedm měsíců, sebral odvahu a při příštím setkání s Kuntherherrem řekl:
„Na dohlížení na Věž světla není třeba nějakého zvláštního talentu nebo ctností. Nechci být nevděčný, ale ve svém starém kolagenu jsem pro svůj lid mohl udělat víc než v nudné Věži světla, kde se neděje vů¬bec nic. Proč mě tak trestáš, Kuntherhérre?"
„Takže ty to považuješ za trest," pravil veletechnik. „Budu nad tím uvažovat. Zůstaň dnes se mnou. Budu ti vyprávět o Deltě něco, co možná ještě nevíš. Třeba li to dodá opět trochu odvahy."
Nevypadal uraženě. Tautanbyrkovi spíš připadalo, že s jeho protestem počítal, možná už mnohem dřív.
Zapomněl na věci, které chtěl ještě říct, a zapomněl i na svou frustraci, když se krátce nato s Kuntherherrem vznášel v průhledné energetické kouli Deltou. Kuntherherr u sebe neměl zádně technické pří
stroje, ale řekl mu, že se už častěji vydávat na podobné cesty, aby znovu proměřil Deltu a prověřil pozici všech objektů.
HLAVEL zůstal daleko za nimi. Zdálo se, že se vznášejí volně v kosmu a HLAVEL oblétávají velkým obloukem.
„Jistě ses již mnohokrát ptal, proč ne¬můžeme existovat v normálním vesmíru," začal veletechnik. „Odpověď je prostá. Když ji znáš, V deltovém vesmíru je jiný, vyšší psionický tlak, který potřebujeme k životu a k přípravě na následující vývo¬jový stupeň. Pohleď na eolovou bránu., Touto branou z hyperprostoru, v němž Žijí BaolinNdaové následujícího stupně, k nám stále vniká psionický tlak s množ¬stvím psionické hmoty. Tato psionická, hmota přichází do Delty v plynném skupenství jako roj hvězdiček a není našimi smysly vnímatelná. Aby se jí naše Delta nenafoukla jako balon, uniká většina hmo¬ty s přebytečným psionickým tlakem standardní branou do standardního vesmíru. Její nepatrná část se však po desetitisíciletí stále ukládá na hranicích Delty. Tam změnila skupenství a stala se hustou ble¬děmodrou tekutinou."