Tautanbyrk navzdory své zásadě přece jen položil skrytou otázku ohledně Tho¬regonu a poslů. Ale Kuntherherr mu ne¬prozradil víc než to, že ten stříbřitý byl Nonggo, čtvrtý posel a že Ce Rhioton je Galorňan. Poslal Tautanbyrka nazpátek do Zbrojovky a do monotonie jeho existen¬ce.
Tautanbyrk konečně navštívil svou ro¬dinu na'obytném ostrově zakotveném v Oceánu. V případě ostrovů se nejednalo o nějaké přívětivé a útulné konstrukce pod¬le lidských měřítek; připomínaly spis sta¬ré vrtné plošiny vysoké asi sto metrů. Pře¬sto se na nich mladí BaolinNdaové cítili dobře a rádi postávali na plošinách a ko. chali se pohledem na Oceán, za nímž bylo někde nekonečno hyperprostoru, v němž žijí předkové.
Užil si těch pár dní s rodiči a jediným sourozencem. Otázkám, co momentálně dělá, se vyhýbal a tvrdil, že stejně jako dřív dělá v tessmím designu.
Když se vrátil do Zbrojovky, padla na něj trudnomyslnost. Teprve nyní si uvě¬domil, jak ve skutečnosti probíhá jeho ži¬vot. Mel práci, která ho naplňovala, ale musel se Jí vzdát, protože si ho vyžádal veletechnik. A od té doby? Bylo to depri¬mující. Kuntherherr se k němu choval vlíd¬ně, ale jednal s ním stále jako s nějakým hloupým sluhou...