Od nepamětných dob byla příroda vždycky oduševně¬lá. Teď žijeme poprvé v odduševnělé a odbožštěné přírodě. Nikdo nepopře významnou roli, kterou v minulosti hrály tyto síly lid¬ské duše označované jako „bohové". Pouhým aktem osvícenství přestali sice přírodní bohové platit, ne však příslušné psychické faktory, jako je například sugestibilita, nekritičnost, úzkostnost, sklon k pověrám a předsudkům, zkrátka všechny známé vlastnos¬ti, které umožňují posedlost. Ačkoli je příroda odduševnělá, jsou psychické podmínky, které produkují démony, stejně aktivní jako předtím. Démoni také skutečně nezmizeli, ale jen změnili podobu. Staly se z nich nyní nevědomé psychické síly. S tímto resorpčním procesem šla ruku v ruce vzrůstající inflace já, což se dost zřetel¬ně projevuje asi od 16. století. Člověk konečně začal vnímat psy¬che, začal dokonce objevovat nevědomí, což - jak dokazuje histo¬rie - byla zvlášť trapná záležitost. Vždyť člověk si myslel, že se vypořádal se všemi přízraky, a tu se ukázalo, že už sice nestraší v komoře mezi harampádím nebo na staré zřícenině, ale patrně v hlavách zdánlivě normálních Evropanů. Rozšířily se tyranské, obsedantní, entuziastické, zaslepující ideje a lidé začali věřit nej¬absurdnějším věcem, jak to právě dělají posedlí šílenci.