Němec musí pochopit rozhořčenost světa. Vždyť se od něho přece očekávalo něco docela jiného. Všichni uznávali jeho nadání a zdat¬nost a nikdo nepochyboval o jeho schopnosti vykonat něco veliké¬ho. O to hlubší bylo zklamání. Už kvůli německému osudu nesmí teď Evropan propadnout klamu, že všechno zlo je lokalizováno v Německu. Spíš si musí uvědomit, že německá katastrofa je jen krizí evropské nemoci vůbec: už dávno před Hitlerovou érou, ba ještě před první světovou válkou se ukazovaly první symptomy duchovní proměny Evropy. Středověký obraz světa se rozpadl, zmi¬zela metafyzická autorita nadřazená tomuto světu a vynořila se znovu v lidech. Vždyť Nietzsche předpověděl, že Bůh je mrtev a že jeho dědicem se stane nadčlověk, fatální tanečník na laně a blá¬zen. Je to nezměnitelný psychologický zákon, že projekce, která se stala vratkou, se opět vrací ke svému počátku. Když tedy někdo přijde na podivnou myšlenku, že Bůh je mrtev nebo že vůbec ne¬existuje, psychický obraz Boha, který představuje určitou dyna¬mickou a psychickou strukturu, se vrací zpět do subjektu a vytváří „podobnost Bohu", totiž všechny vlastnosti, které patří jen šílené¬mu člověku, a vedou proto ke katastrofě.