Statečně kráčel.

Když se otočil, viděl za sebou jen mlhu, žádnou cestu zpátky. Pře

konával vzrůstající paniku. Ještě krok.
A další krok ' ,. : ;
Na konec Mostu neviděl a neviděl ani za sebe. Strach v něm nezadržitelně vzrůs¬tal.
Automaticky šel dál, nepřemýšlel, a na¬jednou stál uprostřed pronikavě jasného vesmíru, jímž Most vedl. Vpravo a vlevo viděl rej jisker, bylo tam vše hvězdy, Čer¬né díry, planety a galaxie, a zdálo se, že to vše se točí kolem něj. /
Roztočila se mu hlava. Chtěl řvát, ,a^e nemohl. Vrávoral, ale neměl se čeho chy¬tit. Nohy ho nesly k levému kraji Mostu, k bezedné propasti času a prostoru. Marně se snažil ovládnout tělo, ještě dva kro¬ky do nicoty, ještě jeden... ;
Náhle ho cosi zezadu chytilo a stáhlo nazpátek. Stál na jedné noze a prudce se otočil. V první chvíli viděl Jen nějakého BaolinNdau, který ho táhne dál od okra¬je a potom zpět tam, odkud přisel, do mlhy.
Potom cítil, že ho Kuntherherr zachrá¬nil před jistou smrtí anebo před něčím, co bylo horší než smrt.