„Za normálních okolností bys nikdy ne¬mohl na Most vstoupit," slyšel Jako ve snu. „Otevřel se ti jen díky mně. Stále jsem byl nablízku a dával jsem pozor, aby té nevtáhl vesmír. Už dávno Jsem věděl, co máš v úmyslu, a byl jsem na to připravený. Do¬stal jsem zprávu, že jsi vnikl na tento ko¬lagen, a nechal jsem tě jednat až do urči¬tých mezí, abys vidci, co to obnáší, abys sám věděl, kde jsou tvé meze. Doufám, že tě tenhle výlet konečně poučil!" .'Takhle naštvaného ho Tautanbyrk ještě nezažil.
„Nemohl jsem, nechtěl jsem," koktal. „Most se dá použít jedině s propustkou,"

přerušil ho Kuntherherr. „Já svou propust¬ku nosím v sobě. Měl jsi vidět a poučit se. Vidět, co jsi ještě vidět neměl, a poučit se, že Ještě dlouho nebudeš dostatečně zralý, abys mohl vstoupit na Most, který spojuje všechna místa a časy. Doufám, že šitu lek¬ci vezmeš k srdcí a budeš napříště trpěli¬vější Anebo si mám najít jiného asisten¬ta?"
V prvním popudu chtěl Tautanbyrk nad¬šeně přisvědčit, tak ponížený se cítil, na¬konec však zavrtěl hlavou a tise Špitl ne.
'„Takže v pořádku Tak jako tak jsi nyní viděl část Nekonečna. Tím se nějaký čas zabavíš. Další pokus by tě stál život, to mi věř. Dovoluji ti navštěvovat tento kolagen a dohlížet na kolonie Tessmů, ale k Hřibu se nepřibližuj. Podívat se smíš, dotýkat ni¬koli."
Tautanbyrk tuto logiku nechápal. Do dómu se přece může dostat jedině za pří¬tomnosti Kuntherherra a Jeho propustky, ale přikývl a přísahal, že se bude držet po¬kynů.