„Připodobnění Bohu" nepozvedá člověka k božství, nýbrž jen k vypínavosti a podněcuje v něm všechno zlé. Vzniká ďábelská karikatura člověka, která je pro všechno lidské nesnesitelná. Tím¬to spratkem je člověk trýzněn, a proto trýzní jiné. Je sám v sobě rozštěpen, je smíšeninou nevysvětlitelných rozporů. To je obraz hysterického duševního stavu nebo „bledého zločince", abychom mluvili jako Nietzsche. Osud konfrontoval Němce s jeho vnitřním soupeřem: Mefistofeles je konfrontován s Faustem a Faust už ne¬může říkat: „Tak tohle bylo jádro pudlíka," ale musí dodat: „To je můj rub, mé alter ego, můj bohužel až příliš skutečný, už nepopi¬ratelný stín."