Hologramy ukazovaly okolí,

které připo¬mínalo husté žhavé krupobití. Musel jsem Jen doufat, že v něm loď nezanikne.
Možná jsem už měl zapnout ochranné štíty, ale nevěděl jsem, jestli by nedošlo ke škodlivým interferencím s tím nezná¬mým médiem. Doufal jsem, že to palubní počítač Aura rychle zanalyzuje.
Ohlásil se mi pikosyn a tvrdil, že mi po¬mohl přečkat přesun. V čem ta pomoc spo¬čívala, to mi nevysvětlil. Tenhle skafandr byla Jedna velká záhada.
Neletěli jsme proti krupobití, ale s ním. Drhlo o nás, strhávalo nás, uvádělo nás do stále vyšší rychlosti. Na plášti docházelo k menším explozím,. Musím něco udělat, jinak to skončí katastrofou. Takže přece, jen" Štíty...
Bully se už postavil. Rekt jsem mu, aby dohlédl na ostatní. Musel jsem k Aurovi, nastavit Štíty.
Ozval se poplach. Že by už bylo pozdě? „Auro!" Výkřik! jsem rozkazy a počítač' kupodivu okamžitě zareagoval. Šlo ostat¬ně i o jeho život. KAURRANG se obalil štítem a kroupy, či co to bylo, už k nám nepronikaly.
Hnali jsme se stále jakýmsi koridorem. Krupobití nás doslova tlačilo před sebou. Kam? Neměl Jsem chuť dostat se do něja¬ké černé díry, na kterou to vypadalo.
„Co se děje, Perry?" zeptal se Bull. „To. hle přece není normální vesmír'"
„Taky myslím," odpověděl jsem. Jeho reakce byla naivní, ale sám jsem krátce před ním reagoval podobně „Pokouším se z toho pomocí Aury dostat, když je náš ertruský pilot ještě mimo, ale kam se do¬staneme, to bůh suď."
Nevěděli Jsme zhola nic. Nechali jsme se koulí pohltit a svěřili Jsme se jí. A teď se musíme postarat, abychom se z toho :
nějak dostali.