A tak to šlo dál. Tautanbyrk zažíval ještě fantastičtější věci a u každého takového procesu se jednalo o konstrukci nepatrné součásti pro osmnáctou virtuální loď. Po¬koušel se představit si, co znamená tři tisí¬ce let této hektické činnosti a vzdal to.
Jak velkolepé musí být hotové virtuální:
lodě! •
Vše ho hnalo k tomu, aby poznal pozadí, důvod pro vytváření těchto úžasných lodí, ale věděl, že nemá naději. A tak se ho po deseti letech v továrně opět zmocnila ne¬spokojenost a byl stále mrzutější. Vyhýbal se kolegům, stal se z něj samotář, občas navštěvoval Kuntherherra kvůli hlášení a jednoho dne se ho zeptal, jestli se už ne¬naučil dost a nemohl by továrnu opustit, f
„To záleží Jedině na tobě," řekl mu pří;
větivě třetí posel jako vždy. Až příliš pří:;
větive, „Jestliže si myslíš, že se tam už víc. nedozvíš, jsi vítán na HLAVELU."
„Na HLAVELU?" užasI Tautanbyrk.To • ho ten stařec vždycky překvapí? „To jako znamená, že už nemusím na žádný jiný kolagen? Mám... ledy smím zůstat s tebou na HLAVELU?" ,: