Za pár hodin se Tautanbyrk seznámil s tím nejfantastičtějším výrobním proce¬sem, jaký kdy viděl. Přes velkou oválnou halu se táhly transmiterové oblouky, za nimiž se skladovaly všemožné stavební součásti. Transmiterů bylo celkem dvanáct a u každého stáli BaolinNdaové ve stří¬brných skafandrech a čekali na znamení. I Tautanbyrk a Lautensark měli takové skafandry, které údajně chránily před zá¬řením.
Pak přišlo znamení. BaolinNdaové ně¬které součásti přesunuli na antigravitačních podložkách do transmiterového pole, kde se rozplynuly. Znovu se zhmotnily pod klenutým stropem haly v kouli, která se ukázala teprve nyní a v níž byly neviditel¬nými silami propojeny.'Koule musela být transmiterový pól a přijímací stanice, v níž
vznikalo cosi, nač Tautanbyrkova fanta¬zie nestačila.
Pouze sledoval, jak ta věc narůstá. Za¬čala lehce žhnout. Nakonec se jednalo o agregát o průměru dvaceti metrů, sesta¬vený z bývalých jednotlivých dílů, které se propojovaly řízeny programem, jenž zde řídil vše a určitě musel byl dílem ge¬niálního mozku.