Mezitím se vracíval k rodině a setkával se s Viviaree. Nic z toho, co viděl a po¬znal, neprozradil. V tomto směru se na něj mohl Kuntherherr spolehnout.
Tak míjela léta. Až jednoho dne vnikla do Delty cizí loď. ]
', Byla kulovitého tvaru o průměru šede¬sát metrů. Zastavila přesně uprostřed Deltya zdálo se, že čeká, až si jí někdo všimne. Nevysílala a nijak se nepokoušela o kon¬takt.
„Podíváme se na to zblízka," řekl třetí posel. „Ze se k nám bránou ze standardní¬ho prostoru dostala loď, je vlastně vylou¬čené." Zarazil se. „Zvlášť proto, že ve stan¬dardní bráně jsou časové posuvy."
; V energetické kouli zamířili s Tautánbyrkem k cizí lodi. Přirazili k jednomu vstupu. Konkrétně to znamenalo, že se koute přilepila k lodi Jako bublina. Kun¬therherr loď snadno zvenčí otevřel.
Na palubě nikoho nenašli. Všechny chodby a výtahy se hvězdicovitě sbíhaly k můstku. Ale pak Kuntherherr objevil 'v jednom koutku můstku průhlednou kouli s dvoumilimetrovou želatinovitou hmotou uvnitř. A jako by zázraku nebylo dost, ve¬letechnik byl přímo u vytržení a tvrdil, že se jedná o dávno pohřešované nanokolony. Existoval jejich dávný popis a on si byl zcela jistý. :