Pak počítač

té cizí lodi přeložil světelné a barevné signály. Kolona sdělovala, že se ona a osm ostatních před tisící a tisíci lety účastnily pokusu ve volném kosmu, ten pokus měl prokázat jejich praktickou po¬užitelnost. Došlo vsak k závadě na reak¬toru, přežila jedině tato kolona a transmiterovým efektem byla vymrštěna do vzdá¬lené oblasti standardního vesmíru.
Půl věčnosti tam byla odsouzena k ne¬činnosti, dokud ji před několika lety jaký¬si dobrá duše jménem Shabazza nevylovila a znovu neuvedla do provozu. A tak se stalo, že se právě teď mohla vrátit do Delty.
„Znáš tu Shabazzu?" zeptal se Tautanbyrk Kuntherherra. „Slyšel jsi někdy o někom takovém?"
„Ne," odvětil veletechnik, „ale určitě existuje, jinak bychom nanokolonu nevi¬děli. Vezmu ji do HLAVELU, loď takyTam je můžeme prozkoumat důkladněji."
„Do HLAVELU?" vyjekl Tautanbyrk, „Jen proto, že ta kolona vyprávěla úžas¬nou historku? Třeba je to lež. S tím transmiterovým efektem se mi to nezdá. Ani s tím dobrodincem. Kolona může stej¬ně dobře znamenat smrtelné nebezpečí. Přece ji nevezmeš jen tak s sebou!"
„Tautanbyrku!" vyjel na něj třetí posel nezvykle ostře. „Ještě nejsme tak daleko, abys mi nařizoval, co smím a nesmím dě¬lat. Stále ještě jsem třetím poslem Já. A já říkám, že kolonu bereme s sebou a pro¬zkoumáme ji v HLAVELU."