kolona

„Jakmile je kolona na nějakou bytost od¬pálena," vysvětloval Kuntherherr trpělivě, „může se v ní po určité době znovu orien¬tovat a přestavět se v něco jiného, k tomu si z okolí převezme molekuly. Výsledkem může být zbraň nebo vysílač, posílení by¬tosti nebo nástroj k jejímu řízení. A totéž platí pro techniku."
„V tom případě je taková kolona nebez¬pečnájak říkáš, potenciální zbraň'" zvolal Tautanbyrk zděšeně. „Nevíme, kdo ji vyslal. Měli bychom ji co nejrychleji vrá¬tit do standardního vesmíru nebo zničit."
Kuntherherr však jen mávl rukou. Byl jako posedlý. Návrat jedné z devíti nanokolon po tak dlouhé době mel pro něj zřej¬mě nesmírný význam. Vedlo ho to k leh¬komyslnosti.
„Co to děláš?" zeptal se Tautanbyrk, když veletechnik vyslal na nanokolonu dávky světla z laseru a čekal. Neodpoví děl.
Promluvil, teprve když maličká kolona, na niž už dávno byly nasměrovány čočky kamery, začala na povrchu světélkovatObrazovka ji dvěstěpadesátkrát zvětšova¬la.
„Kolona s námi komunikuje," radoval se Kuntherherr. „Počkej, za chvíli nám po¬čítače sdělí, co říká. Pak se snad dozvíme, co se s ní a s ostatními osmi stalo."
\. Tautanbyrk by ze všeho nejradši vzal do zaječích. Děsila ho představa, že zde zkou¬mají potenciální strašlivou zbraň, která mu kdykoli může vniknout do těla.