Není to jen německý osud, ale je to i osud evropský. My všichni můžeme poznat stín, který se vznáší za člověkem této doby. Ne¬musíme Němci vyčítat ďábelského skřeta. Skutečnosti mluví sro¬zumitelnou řečí, a kdo této řeči nerozumí, tomu není pomoci. Kaž¬dý musí vlastně vypátrat sám u sebe, co je potřeba s tou strašlivou vizí udělat. Vždyť to opravdu není nic zanedbatelného, když člověk ví o své vlastní vině a o svém vlastním zlu, a není to zrovna výhra, když ztratí svůj stín z očí. Vědomí viny má totiž tu přednost, že člověk je v důsledku toho schopen na své vině něco změnit nebo zlepšit. Co zůstává v nevědomí, to se jak známo nemění nikdy, jen ve vědomí se dají provést psychologické korektury. Vědomí viny se proto může stát mocným morálním popudem. Při každé léčbě neurózy se musí vyhledat stín, jinak se nic nemůže změnit (což ostatně není žádná nově objevená pravda). V tomto ohledu spolé¬hám na ty části těla německého národa, které zůstaly zdravé, že z těchto skutečností vyvodí závěry. Bez viny není bohužel žádné duševní zrání a žádné rozšíření duchovního horizontu. Copak to říkal Mistr Eckhart?: „Proto Bůh také zavěsil bídu hříchu nejčas¬těji právě nad lidmi, které chtěl vyvolit k velikým věcem. Pohleďte přece: kdo byl našemu Pánu milejší a příjemnější než apoštolové? Nezůstal ani jeden, jenž by neklesl, všichni byli smrtelnými hř횬níky!"