Stejně to bylo zajímavé. Když jsem představil druhy a sebe, BaolinNda se na chvíli zatvářil překvapeně. Jako by mé jméno už někdy slyšel.
Nato se zeptal, jestli nejsme záchranná expedice Thoregonu, a to jsem v principu mohl potvrdil. Sice jsme nebyli vysláni kvůli jejich záchraně, ale to, co jsme v poslední době dělali tak jako tak s Thoregonem souviselo. A můžemeli pomoci, samozřejmě pomůžeme. .
Tautanbyrkovi a jeho družce jako by se
ulevilo. Jako by nebyli ještě ztraceni. Ponechal jsem je v té víře, dokud jsem se nedozvěděl, co se v Deltě stalo. Už teď mi bylo jasné, že se nevrátíme, dokud sineuděláme představu přímo na místě.
Tautanbyrk vyprávěl o nanokoloně a o svých obavách. O tom, jak odešel od třetího posla a jak byl s Viviaree v technoboxu náhodou poblíž standardní brány, když v Deltě vypukl chaos. Nepřerušoval jsem ho, když líčil, jak se v bráně zachrá¬niti. Byli napůl v bezvědomí, napůl Šílení, když je tunel konečně vtáhl a když zmlk¬ly vražedné příkazy. Do tunelu podle oče¬kávání nedosahovaly.
I Tessmové na palubě technoboxu se zklidnili. Byli ušetřeni amoku, ale to si BaolinNdaové ve vlastním zmatku ani neu¬vědomili. Opět se začlenili do struktur, z nichž se uvolnili, a vytvářeli funkční celky.