Nakonec

se vstupem do koule souhlasi¬li i Ská a Ertrusan. ,
„Takže to zkusíme," řekl jsem. Nebez¬pečí jsem nepodceňoval, ale utěšoval jsem se tím, že v nejhorším případě nás to krupobití vyhodí zase tady a v tom úplně nejhorším případě uběhne příliš mnoho času.Už od prvopočátku to bylo marné. Vnik¬li jsme do tunelu, ale dlouho jsme „kru¬pobití" odolávat nedokázali. Udrželi jsme se tak dvě minuty, pak nás to zase vyplivlo.
„Tohle je určitě psionická hmota," pra¬vil Tautmo AagenfeIt. „Jsem si tím takřka jistý. Proto ty časové posuvy. Podívej..." Ukázal na data, která jsem nedokázal hned interpretovat. „Tohle Jsou podle mě hod¬noty pro psionické záření. A to, co vidíme jako žhnoucí kroupy, je skupenství psionické hmoty, která sem proudí z nějakého neznámého místa. Vyhasne, jakmile se vyvine z koule. Aura to jistě potvrdí."
„Dejme tomu, že máš pravdu," řekl Bul¬ly. „Pak by ta hmota přicházela z nějakýho nadřazeného vesmíru."
„Anebo z nějaké bubliny v něm," při¬kývl Aagenfelt.
„Ale kdyby se nám podařilo tak dlouho letět proti proudu, až bychom proletěli jeho ústím, tak bychom se tam dostáli, ne?"
„Pokud dvě a dvě jsou Čtyři, tak ano," řekl fyzik a podíval se na Mondru, jako by právě udělal kdovíjak báječný vtip. Tiše se zasmála.
? „Možná bych to zvlád," ozval se Poulton Kreyn.