Duse moderniho cloveka

Carl Gustav Jung: Duše moderního člověka
Ať si nikdo nepředstavuje, že by této hře protikladů mohl někdo uniknout. Sám světec by musel setrvávat v ustavičné modlitbě za duše Hitlera a Himmlera, gestapa a SS, aby ihned napravil úho¬nu, kterou utrpěla jeho duše. Pohled na zlo zažehá zlo v duši. To je nevyhnutelné. Nejen zavražděnému, nýbrž i vrahovi a celému lidskému okolí zločinu bylo způsobeno utrpení a křivda. Cosi se utrhlo z temné propasti světa a otrávilo vzduch k dýchání a do čisté vody přimísilo chť krve, hnusnou a vzbuzující odpor. Jsme sice nevinní, vždyť jsme oběti, jsme oloupeni, podvedeni, znásil¬něni, a přesto nebo právě proto v našem morálním rozhořčení plane plamen zla. Musí tomu tak být, to znamená, je to nutné, že se někdo bouří a že se stává popravčím mečem osudu: zlý čin se musí odpykat, jinak zlí zničí svět nebo se dobří zalknou vztekem, kte¬rému nedají průchod, přičemž se v žádném případě nestane nic dobrého.
Když někdo vnesl do našeho řádu zlo, pak toto zlo vtrhlo takřka všude do začarovaného psychického kruhu. Akce nevyhnutelně vyvolává reakci, která musí v tomto bodu narušení dopadnout prá¬vě tak zle jako zločin a snad ještě hůř, neboť zlo přece musí být zcela vybito. Aby se vůbec dalo uniknout ze znečištění zlem, vy¬žadovalo by to vlastní obřad -„rite de sortie", který by spočíval ve slavnostním vyhlášení viníka a následném smytí viny ze soud¬ce, kata a publika.
Věci, které se děly v Německu, a morální devastace celé gene¬race „osmdesátimilionového" národa znamenají úder proti Evro¬panovi vůbec. (Dříve bychom takové věci nejspíš vylučovali do „Asie".) To, že se člen evropské kulturní rodiny mohl dostat až tam, kde jsou koncentrační tábory, vrhá povážlivé světlo na všech¬ny ostatní. Vždyť kdo nakonec jsme, abychom si mohli namlouvat, že u nás by něco podobného bylo vyloučeno? Znásobíme-li švý¬carské obyvatelstvo dvaceti, budeme „osmdesátimilionovým náro¬dem" a naše veřejná inteligence a morálka budou pak v důsled¬ku duchovně a morálně zhoubného vlivu masového nahromadění a zmasovění dvacetkrát menší. Tím byl vytvořen základ ke kolek¬tivnímu zločinu a bude to už zázrak, pokud k němu nedojde. Což¬pak vážně věříme, že my bychom před ním byli uchráněni? My, kteří mezi sebou máme tolik vlastizrádců a politických psychopa¬tů? S hrůzou jsme zaznamenali, čeho všeho je člověk schopen, a co bychom tedy i my dovedli, a od té doby nás hryže hrozná pochyb¬nost o lidstvu, do něhož jsme také zahrnuti.