Pařížské metro v plamenech

Jen první tři roky věřili pařížané svojí podzemní dráze. S elektrickou trakcí bylo tehdy příliš málo zkušeností a provoz v tunelech byl zabezpečován jako u pouliční tramvaje. A právě to se vymstilo tragickým požárem 10. 8. 1903 ve stanici Couronnés, kde uhořelo nebo se zadusilo 84 cestujících. Strojvedoucí Cauvin na lince č. 2 zjistil kolem 19.00 h, že z motoru pod jeho vozem se začíná nebezpečně kouřit. Nechal proto cestující vystoupit a rozhodl se s prázdným vlakem odjet do nejbližšího depa.

Na světě

(bohužel) neexistuje ještě taková technika, která by za všech okolností zaručovala stoprocentní bezpečnost a nulové riziko. Lajdácká údržba, chvilka nepozornosti, droga, nebo zásah teroristů v případě tunelem se řítícího přeplněného vlaku může způsobit havárii, o které se ještě léta mluví. Od zahájení provozu prvních podzemních drah na přelomu století, prakticky za 95 let, při takových katastrofách které postihly několik linek, zahynulo okolo 700 lidí. To jsou ale jen dvě třetiny obětí, které si každý den vyžadují havárie a nehody na silnicích a dálnicích světa. Statistický propočet ukazuje, že vzhledem k najetým "osobokilometrům" jsou metra tím nejbezpečnějším dopravním prostředkem...

Katastrofy v tunelech metra

Není divu, že z jízdy soupravami taženými parostroji v tunelech Londýnského metra před stopětatřiceti roky měli cestující od začátku panický strach. Páru však vystřídala elektřina, a kde to šlo, nahradila automatika nespolehlivost "lidského činitele". Podzemní drahou se dnes pyšní už devadesát velkoměst světa a rozsah této dopravy lze popsat málem astronomickými čísly: Po 6000 kilometrech kolejí projíždí a v 5500 stanicích zastavuje od rána do noci v soupravách něco okolo 60 tisíc vozů, aby během roku přepravily téměř 50 miliard cestujících. Jsou ovšem metra zastaralá s těžkými vozy železničního typu, s vysokou spotřebou energie a minimem zabezpečovací techniky, a ta novější, která operují s lehčími hliníkovými vozy s nehořlavým interiérem a provoz je svěřen automatice a počítačům.

Autoři myšlenky postavit v sousedství chuchelského dostihového závodiště obchodní, zábavní a rekreační centrum si tedy nejspíš budou muset počkat na hydrologický model, protože bez exaktní zkoušky jim Útvar pro rozvoj hlavního města Prahy sotva povolí tak rozsáhlou stavbu na území, které by vzhledem ke svému zařazení do kategorie C mělo zůstat co nejvíce průtočné. Pokud ovšem nepřijde dřív stoletá voda. Pak možná ztratí sami zájem o to stavět v místech, kde jim voda může všechno zničit.

přece jen zvýšila.

Svědčí o tom i materiál připravený k jednání do Rady zastupitelstva hl. města Prahy. Týká se však spíš prostředků pro ověřování protipovodňové ochrany Prahy na matematickém a fyzikálním (hydraulickém) modelu Prahy. "Pomocí počítačů dokážeme leccos, ovšem určité věci nelze jen simulovat. Proto by Praha potřebovala stalý hydraulický model Vltavy a Berounky a přilehlého inundačního území. Jeho výstavba by přišla na několik miliónů, ovšem provoz by již nestál ani korunu. Ověření důsledků novostaveb v inundačním území by bylo v nejvyšším zájmu každého investora a ti by veškeré zkoušky financovali sami."

Pomalá reakce radních

"Podařilo se nám vyvolat jednání s primátorem, kterého jsme vzali na loď společné s dalšími magistrátními úředníky odpovědnými za povodňovou ochranu Prahy. Jeli s námi hasiči, lidi ze záchranného systému. Ukázali jsme slabá místa, vysvětlili, co se stane v případě povodně. Magistrát má k dispozici i naši studii," tvrdí ing. Uher.
Od této projížďky se moc nestalo. Půl miliónu korun schválených letos na jaře (23. 2.1995) na "postupnou realizaci protipovodňových opatření" je částka zcela nedostatečná. Díra u Novotného lávky zeje dál, ačkoliv by stačilo objednat nějakých sto metrů hrazení. Na projektu ochrany Malé Strany se také nepracuje. Aktivita magistrátu se podle ředitele Uhra

Stačí pár dní deště

V Praze nebyla velká povodeň více než sto let "V roce 1890 pršelo několik dní koncem srpna v západních i jižních Čechách. Povodí se nasytilo a začátkem září se nad celým územím rozpršelo znovu. Během tři až čtyř dnů postihly vlastně celé Čechy ohromné povodně. Místní katastrofy jako nedávno na Berounsku mohou způsobit bouřky a průtrže mračen, stoletou povodeň v Praze jen několikadenní déšť," tvrdí ing. Bohuslava Kalasová z Hydrometeorologického ústavu. Kdy nás postihne, to samozřejmé nemůže předpovědět Ve druhém tisíciletí tohoto letopočtu však pouze toto století zůstalo zatím ušetřeno. Stihne to do roku 2000 svatý Petr, nebo pražský magistrát?

Kategorie A a B

"je tedy třeba chránit, protože jsou to zátopová území hustě obydlená, s cennými historickými památkami. U kategorií C a D naopak chceme, aby se tu voda rozlila, protože tak se sníží kulminační hladina u cenných oblastí. Není tedy zátopové území jako zátopové území. Jsou tu rozdílné snahy, ale slouží jednomu účelu. Ochraně Prahy. Pro aktivní inundační území kategorie C a D v oblasti soutoku Berounky a Vltavy a Trojské kotliny by ideální využiti představovaly přírodní parky s velkými travnatými plochami, solitérními skupinami stromů a keřů, turistickými stezkami pro cyklisty a pěší a neoplocenými koupališti.

při splnění předepsaných bezpečnostních podmínek. Kategorie C jsou inundační území, která bývala v minulosti perfektně průtočná. Momentálně je tam situace mnohem horší. A konečně existuje i kategorie D, což jsou území kdysi i nyní dobře průtočná. V okolí Prahy je to vlastně jen oblast Berounky v úseku od Kazína po zaústění, zemědělsky využívaná," tvrdí prof. Gabriel.
Riziko pro Prahu výrazně zvyšuje nepořádek nad ní a postupné zastavování Trojské kotliny. "Částečné zlepšení situace by si v těchto dvou oblastech nevyžádalo velké náklady. Stačila by jen důslednost. Vždyť řada staveb a skládek zde již dávno nemá být, navíc se tu vyskytují zcela nesmyslné deponie. Na Pelc-Tyrolce jsou černé skládky dva tři metry vysoké a nikdo neví, co v nich je. Dokonce je tu skladována i sůl na zimní sypání komunikací. Velká voda tu horu soli spláchne do Vltavy. Pozemky u Vltavy jsou ovšem velmi vyhledávané. Projekty jsou předkládány s tím, že se jedná o zachování současného stavu, který ovšem v minulých desetiletích zaznamenal podstatné zhoršeni, a každý takový další projekt většinou situaci dále komplikuje," soudí prof. Gabriel.