Designový kolagen za Tautanbyrkem se rychle zmenšoval. Hvězdy nebo planety, v Deltě přirozeně neexistovaly, jejími' hvězdami bylo právě těch 52 kolagenů s tím hlavním - HLAVELEM. HLAVEL byl hlavní velín nadprostorové bubliny, přičemž každý kolagen měl mnoho set vlastních řídicích jednotek. Jaké vlastně byly funkce HLAVELU, to Tautanbyrk ne¬věděl. Třeba se to brzy dozví od Kun-therherra...
Už urazil polovinu cesty. Letím příliš rychle, pomyslel si.

Setrvávaly pouze Oceán, eolová a standard¬ní brána. Brány sice rovněž unášelo prou¬dění, ale pro svou Jedinečnost platily za pevné orientační body. Rovněž Oceán, jako vnitřní hranice mezi Deltou a hyper-prostorem, podléhal jistým stálým změ¬nám podle toho, jak se měnil tvar hyper-prostorové bubliny. Avšak jestli bublina .měla tvar koule anebo oválu, její objem zůstával stejný a Oceán se leskl svou věč¬ně světlou difuzní modří a tvořil hranici na všechny strany.
Tautanbyrka vsak jako vždy nejvíce fas¬cinoval pohled na eolovou bránu. Každý mladý Baolin-Nda věděl, že jednoho dne, asi po pěti tisících letech této existence, se vzdá těla a projde Jako čirý duch bra¬nou do eolu. Tam žijí „dospělí", vyzrálí Baolin-Ndaové, kteří mají útrapy tělesné¬ho bytí již za sebou. A tam bude jednou Žít i on. Možná je to konečná forma exis¬tence jeho národa, možná jen jedna z dal¬ších, to nevěděl. Bylo tomu už dávno, kdy naposledy odtamtud do Delty přisel jeden beztělý a opačná cesta neexistovala. Žád¬ný tělesný nemohl navzdory všem zázra¬kům techniky eolovou branou projít, ani tou nejlepší kosmickou lodí.

Teprve po několika desítkách kilometru mohl zcela přehlédnout místo svého pů¬sobení. Jeho kolagen se podobal, stejné jako oněch 51 zbývajících, náhodnému-shluku kulovitých, hranatých, tyčovitých a nepopsatelných prvků a měl oválný zá¬kladní tvar s nejdelší osou přes třicet kilo¬metrů. V baolinské Deltě byly vetší, až do sta kilometrů, ale i menší.
.Kdyby kolageny spatřil někdo cizí, st쬞í by si představil, že se jedná o technické stanice se stálou posádkou. Nepatrnou rychlostí pluly hyperprostorovou bublinou a byly pracovištěm mladých Baolin-Ndaů.
Při poslední cestě kosmem viděl sousední kolageny v úplně Jiném uspořádání.

^ A ^

oprávnění k cestě a.vydal mu člun,' který kotvil u kolagenu.
Tautanbyrk poděkoval a odtransmitoval do lodi. Když otevřel oči, seděl už u ovlá¬dání.
Průhlednou stěnou hleděl do bílé výhně eolové brány, která utápěla celou Deltu do matného přízračného světla. Světla jednot¬livých poblíž ležících kolagenů v něm svítila jako hvězdy na všudypřítomném po¬zadí Oceánu.
V malé lodi bylo Již příjemné teplo, a navíc i pro Tessmy nezbytná kyslíková atmosféra. Počítač byl už naprogramován. Tautanbyrkovi stačilo, aby zadal požado¬vanou dobu příletu, a člun se vydal na ces¬tu.

Oblečeni Baolin-Ndaové nenosili. Ne¬bylo nic, co by museli chránit či skrývat. Pohlavní orgány - pokud by je obyvatelé Delty vůbec považovali za cosi ostudné¬ho - neexistovaly. Rozmnožovali se úpl¬ně jinak- , -
Co tedy měl dělal? Dál čekat? Z toho by byl nervózní ještě víc.

Kdy vlastně naposled letěl na jiný kola¬gen nebo Oceán kosmickou lodí?To je ná¬pad! Při letu uběhne mnohem víc času, na¬víc se uvolní při pohledu na Deltu, kterou v posledních měsících.- či snad letech? -" viděl jen z kolagenu anebo na holografi¬ích.
Zamířil k nejbližšímu transmiteru a pře¬nesl se k hangáru, kde si zažádal o malou loď a udal cíl. Vedoucí hangáru si zjistil, že má

V noci nezamhouřil oka. Ani se nevrátil na noc do svého obytného ostrova v Oce¬ánu, kde s rodinou trávil volný čas. Zůstal v kolagenu. Konečně nastal nový den a Tautanbyrk se nemohl dočkat, až se ode¬bere do HLAVELU.
Kdy tam vlastně má být? Kuntherherr žádný termín nedal, ale zřejmě dopoledne. Určité ne časně ráno, to by bylo neslušné.
Tautanbyrk by! připraven k odchodu. Nyní by normálně odcházel do práce. Hle¬děl na sebe do zrcadla. Viděl bílý obličej bez vrásek, s velkýma kulatýma očima, malým nosem a ještě menšími ústy. Vlasy a obočí bytosti jako on neměly. Uši byly přilehlé, ale mohly se vztyčit.
Tautanbyrkova hlava byla podle lid¬ských měřítek oproti tělu nepřiměřeně veliká. Seděla na tenkém krčku. Ramena byla útlá, paže krátké a končily ručkami s pěti velice křehkými a dlouhými prsty, které měly větší počet kloubů a dalo se jimi takřka libovolné otáčet. I hýždě byly úzké a celé tělo stálo na plochých širokých chodidlech, která byla uzpůsobena spíš ke stání než k chůzi.

„Jak to?" zeptal se zděšeně Tautanbyrk. „Co má jedno s druhým společného?" :
„To se dozvíš od Kuntherherra, předpo¬kládám. Veletechnik je moudrý muž a ví, co činí. Jen si říkám, jestli to není pro tebe předčasné..." ' -'
„Jak to prosím myslíš?" Tautanbyrk má¬lem zasténal. Proč všichni mluví v hádan¬kách? Proč mu nikdo nedá jasnou odpo¬věď? „Co ta schůzka znamená? Proč chce Kunthcrherr mluvit se mnou a ne s tebou nebo jiným nadřízeným?"
„Nesmím se dohadovat," odpověděl Krapohí. „Třeba se mýlím. Ale každopádne ti přeji štěstí a úspěch. Budeš je potře¬bovat." Tím dal najevo, zeje rozhovor u konce.
Tautanbyrk zmateně opustil místnost. Zít¬ra, říkal si vzrušeně, zítra budu chytřejší. Jenže do zítřka bylo ještě strašně dlouho

Jaká překvapení

mu tento den ještě chys¬tá? „Mohu se na něco zeptat?"
„Ovšem." /
„Má ta nabídka... to povýšení... něco společného s veletechnikem Kuntherhe¬rrem?" [
Krapohl se na něj podíval zmateně a ne¬chápavě. Tautanbyrk mu tedy řekl o zprá¬vě v počítači a požádal ho na zítřek o vol¬no.
„To ovšem..." Krapohl nedořekl a za¬čal přecházet po pracovně. Byl to Humanoid vysoký 115 centimetrů. Byl o pět cen¬timetrů vyšší než Tautanbyrk. Plet měl bílou a naprosto hladkou jako všichni Baolin-Ndaové.
„Co?" zeptal se designér. „Řekl jsem něco .špatného? Byla to nevhodná otázka?^'
Krapohl zavrtěl hlavou a opět se posa¬dil. Složil ruce na stůl, který samozřejmé rovněž sestával z Tessmů a měnil tvar poes¬ie potřeby. '
„Nic špatného jsi neřekl. Pouze jsi mě překvapil. Tedy, poset mé překvapil. Po¬zval si tě..." Krapohl přikývl, Jako by ^í sám něco potvrzoval. Pohled upřel na holografické ztvárnění Delty. „Pak jsem se s tvým povýšením poněkud ukva¬pil..." !

Tautanbyrk v tom samozřejmě viděl sou¬vislost s Kuntherherrem, ale přesto zažil třetí překvapení toho dne. Zdálo se, že Krapohl o nějakém pozvání ke Kuntherherrovi vůbec neví. Pozval si ho kvůli něčemu úplně jinému.
„Četl jsem tvá hlášení," řekl a myslel tím zprávy, které podávali Jeho podřízení každý týden, „a jsem s tvými výsledky spo¬kojený. Ten nový multikomový Tessma by se mohl hodit každému z nás. Tvou práci ostatně sleduji už delší dobu a se značným .zájmem. Zkrátka, doporučil jsem té k po¬výšení, a to na vedoucího miniaturizační¬ho oddělení. Tím bys měl pod sebou pa¬desát badatelů a techniků a mohl by ses ještě více věnovat svým projektům."
Něco takového vyrazilo mladému Baolin-Ndaovi dech. Vykulil na Krapohla oči.
„Jsem tím nesmírně poctěn," řekl pak.

Pro každý účel existovali příslušně uzpů¬sobení Tessmové. Produkovali vše od po¬travin až po léky. Dávali - podobné jako pozemští termiti - dokonce suroviny pro stěny, stropy a Částečně i pro stroje.
Tessmové byli řízeni počítači a rozkazy přijímali organickým rezonátorem. Bez . Tessmů by těch necelých sto tisíc Baolin-Ndaů prakticky nemohlo existovat.
A Tautanbyrk vytvářel stále nové a nové druhy Tessmů, přizpůsobené ještě nespl¬něným potřebám obyvatel Delty.
Když mu skončila směna a rozloučil se s Roganwergem, vydal se pěšky za svým nadřízeným Krapohlem. Používal pojízd¬né pásy a malé transmitery, rampy a eska¬látory. Hlásil se nemusel, protože Krapohl ho odpoledne požádal, aby se za ním po pracovní době stavil.

Tessmí design... Baolin-Ndaové byli prastarý národ su-
pertechniků, jejichž úspěchy se zakládaly hlavně na fantastických výkonech v mini¬aturizaci a biotechnologiích. V nynější době byt život bez biotechniky už zcela nepředstavitelný. Bez biotechniky zname¬nalo bez Tessmů.
Tessmové byli původně hmyzí národ z vesmíru, který se nacházel „pod" Baolinskou Deltou. Dnes byli v Deltě nepo¬stradatelní.
Původně neinteligentní bytosti se časem natolik změnily, že existovaly ve všech možných tvarech a velikostech: od obrů jako jízdních zvířat nebo křesel až k exem¬plářům o velikosti mikrobů, které byly od¬povědny za odstraňování odpadu v 52 ko¬lagenech nebo obytných ostrovech Baohn-Ndaů. Místo čisticích přístrojů tu pracovala miliardová vojska mikroskopic¬kých Tcssmů, která veškerou nečistotu sežrala a přeměnila ji v novou, užitečnou substanci.

„Hračička," řekl Tautanbyrk nespokoje¬ně, i když tomu věnoval tolik času. „Z ku¬ličky se dá vytvořit podle povelu i něko¬lik desítek různých přijímačů a vysílačů. Ale to není nic zásadně nového. Musím ještě dosáhnout toho, aby k nim byl pří¬stup bez ovládače, Jen akusticky. Ovladač musím integrovat do kuličky."
„To znamená nepředstavitelnou minia¬turizaci," prohlásil Roganwerg.
„No a? Náš národ už vyřešil mnohem složitější úkoly."
„A ty se chceš dostat na seznam velkých technických průkopníků, co?" řekl Rogan¬werg. „Vždycky jsi byl ctižádostivý. Už chápu."
„Co? Co chápeš?"
„Ty víš. A teď se věnujme zase naší prá¬ci, tessmímu designu. O té své ti řeknu později. Mám tady seznam úkolů..."