Řada věcí

potřebovala svůj čas. Nevě¬děl jsem, proč Viviaree letí k bráně tak po¬malu, ale zatím jsem si mohl v klidu
o všem popřemýšlet.
BaolinNdaové tedy vyhynuli až na je¬diné dva! Nikdy jsem neměl možnost je poznat. A co kdybych našel cestu do Del¬ty dřív? Před šedesáti lety? Zabránil bych nějak tomuto strašlivému neštěstí?
Celý národ nebo spíš celý vývojový stu¬peň tohoto národa byl zničen jednou mr¬ňavou nanokolonou. Co ty ďábelské mi¬niaturizované věcičky mohou ještě natro¬pit? A kdo vlastně Je Shabazza?
„Už je neoživíš," slyšel jsem Bullyho. „Tak nějak jsi to přece řekl Tautanbyrkovi. Vrať se do reality, Perry."
Měl pravdu.
Zvolna jsme se blížili k eolové bráně. Tu Viviaree náhle zastavila a navázala kontakt s nějakou stanicí, kterou jsme ne¬viděli. Vysvětlila nám, že se nachází za polem neviditelnosti, poblíž ústí brány do hyperprostoru.
„To snad ne!" vydechla.
„Co se děje?" zeptal se Tautanbyrk.
Otočila se a nejistě se na něj podíva¬la.
„Hřib je přímo v bráně," řekla skoro ná¬božně. „Stanice zaregistrovala, že před še¬desáti lety, zjevně úmyslně, tam byl vsu¬nut a ukotven. Neptejte se mě, Jak je to možné a kdo to udělal. Dóm se prostě na¬chází v eolové bráně, je tam ukotven a vystaven ustavičnému náporu psionické hmoty z eolu.

Měl Jsem to udělat už dřív, ale věděl jsem, jaký je v tom háček. Foremon musí ohlásit smrt druhého posla Radě Thore¬gonu a kvůli tomu musí projít protobránou na Mostu do nekonečna. A tak daleko Jsme momentálně ještě nebyli.
Nezaměřili jsme žádnu jinou energii než energii kolagenů a některých nyní opus' těných obytných ostrovů, na kterých ještě běžely agregáty. Kde ale s hledáním za¬čít? Delta byla obrovská, jako menší sou¬stava. Jestliže Hřib nevyzařuje energii, může trvat dny nebo i týdny, než najdeme stopu. ' . .
Viviaree napadlo, 'abychom letěli eolové bráně a na její pozorovací stanici'si vyvolali eventuální záznamy.
Cestou mi Tautanbyrk sdělil, že skeno¬vací funkce Věže světla byla mezitím plné obnovena. Dokonce Ji zesílil. Nyní obsáh¬ne i periferii Šaogenské říše nebes. Pokud to poslouží míru, proč ne. Poděkoval jsem mu.

KAURRANG

Zatím Jsme navázali kontakt s KAURRANGEM a informovali přátele o všem,

co jsme viděli a zažili. Viviaree UŽ mířila s technoboxem k poslednímu důležitému kolagenu. Ale co jsme neviděli! "
Kolagen s Hřibem'Delty existoval Jen ve zlomcích. Hřib Jsme nenašli vůbec. Bylo vyloučeno, že by byt zničen. Ani BaolinNdaové se všemi svými technic¬kými možnostmi by nedokázali na Mos¬tu do nekonečna poškrábat jediný pilíř. To znamenalo, že Hřib byl odsunut, ale kam?
Vrátili jsme se do technoboxu. Tautan¬byrk se s Viviaree poradil a pak jsme za¬čali pátrat.
Navázal jsem spojení se Ská Kijathe na KAURRANGU a vysvětlil jí problém. KAURRANG se pak dal rovněž do pohy¬bu a podílel se na akci. Krátce jsem mlu¬vit i s Foremonem a oznámil mu, že Ce Rhioton je mrtvý.

Perry Rhodan
V Tautanbyrkovi se cosi zhroutilo, ale z těch trosek už opět něco vyrůstalo. Uvě¬domoval si, že rezignace nemá smysl.....
I Bully a Já jsme byli, jako bychom do¬stali ránu. Dvě jobovky najednou! Celé pá¬trání šlo vniveč, když už neexistovaly plá¬ny na Heliotské tvrze, A pak smrt dvou posbiů. To mohlo způsobit Thoregonu vឬné problémy. Nestačili ani předat své vědomosti nástupcům.
• Letěli jsme k dalšímu kolagenu, k Věži světla. Ten byl na rozdíl od ostatních v do¬cela zachovalém stavu. Všude byli sice samí mrtví, ale Tautanbyrk byl zjevné spo¬kojený s technickým stavem kolagenu. Na¬programoval celou armádu robotů, aby se pustila do úklidu a do oprav.
Vysvětli! nám, co Věž světla znamená, zasvětil nás do Jejího původního úkolu a řekl nám, že funkce proti Racnettům se již nedá obnovit. Pouze by se dala obno¬vit funkce skenovací, ale k čemu by to bylo...
Vysvětlil jsem mu to a požádal ho, aby ji opět aktivoval. Věděl jsem, jak je důle¬žité, když se národům Šaogenské říše ne¬bes opět vrátí naděje, že mají nesmrtel¬nou duši a že jejich světské skutky jsou zaznamenávány.
Neměl jsme v úmyslu jim prozradil, že se jedná jen o blud. Ne, neměl jsem právo bořit Jim Jedinou naději. A co když sku¬tečně mají nesmrtelnou duši?A pokud Věž světla zajišťuje v Šaogenské říši nebes mír...
Tautanbyrk to uznal a slíbil, že mé pros¬bě vyhoví. Zadal programy a ujišťoval mě, že vše bude v pořádku.

„Propustka," řekl. „Vím, jak vypadá,, Kuntherherr mi ji ukázal." Teď si uvědo¬mil, co vlastně tolik hledal. „Říkal, že ji nosí v sobě, v makrotělu. Ale nikde jsem ji nenašel."
Rhodana to silně zneklidnilo.
„Tady už nic nenaděláme," naléhal na ně Bull. „Vrátíme se a prohledáme další kolageny. Třeba nás ještě někde čeká pře¬kvapení."
„Máte pravdu," uznal Tautanbyrk. „Navštívíme Věž světla a kolagen s Hři¬bem."

Tautanbyrk byl otřesený. Byl jako v tran¬su. Teprve když k němu Rhodan přistou¬pil a jemně zatřásl ramenem jeho makro¬těla, vzpamatoval se.
„Neměl ]sem ho v tom nechávat," li¬toval. „Měl jsem zůstat s ním. Třeba by¬chom ve dvou nad tou nanokolonou zví¬tězili..."
„Tautanbyrku," přerušil ho Pozemšťan, „sám vis, že si Jen něco namlouváš. Ctí¬me tvé city, ale sebevýčitkami Kuntherherra neoživíš. Věř, že i my jsme tím zděšeni. Nanokolona připravila Thoregon hned o dva posly. Želíme Kuntherherra, i když jsme ho neznali, a želíme Galorňana Ce Rhiotona."
„Ale život jde dál," navázal Reginald Bull, „a Viviaree na nás čeká. I mě se to dotklo..."
Oči se mu zaleskly, jak si Tautanbyrk všiml. Nevěděl, co to znamená, ale cítil že Rhodan a Bull jsou zdrcení víc, než chtějí dát najevo.

Transmiterovou síť

zatím zablokovat. .A tak se svou lodí unikl do Virtuální to¬várny a z ní do Zbrojovky, kde poslední hodiny využil k tomu, že ke své zprávě dodal osobní informace. Tautanbyrk zd쬚eně naslouchal, Jak Kuntherherr mluví o něm .a jak lituje všech urážek, kterých se na něm dopustil.Ale BaolinNdau, který
měl být podle jeho plánů v budoucnosti
nejdůležitější, takhle školit musel.
Veškeré naděje vložil do Tautanbyrka a nyní se musel smířit s tím, že při kata , strofě zahynul i on. Proto se domněle mrt¬vému omlouval. Potom nevydržel a skon¬coval se životem.

Tautanbyrk

byl rozrušený. Několikrát zakopl o mrtvé Tessmy, málem přitom ztratit nosič. Pak konečně stál před otec¬kou, vsunul nosič do ní. Přístroj naštěstí ještě fungoval.
V místnosti se utvořila holografie. Uka¬zovala opět třetího posla Thoregonu, který informoval o katastrofě a době bez¬prostředně po ní. Ještě celý týden všemi prostředky bojoval s nanokolonou a sebe¬vražedným impulsem. Žádal o pomoc Í Ce Rhiotona.
Bezmocně přihlížel tomu, jak kolo¬nou řízení Tessmové rozložili části ko¬lagenu, které zůstaly ušetřeny po počá¬tečních explozích, jak všichni BaolinNdaové byli buď pozabíjeni nebo se za¬bili sami. Když pak druhý posel dora¬zit, bylo už příliš pozdě. Než se stačil ke Kuntherherrovi dostat, sežrali ho Tessmové. Velký Galorňan zahynul straš¬livou smrtí a veletechnik mu nemohl po¬moci.

Sám dobře nevěděl,

co hledá. Postupně, otevřel všechny přihrádky. Bylo jich víc než u něj. Nakonec držel mezi prsty něco, o čem věděl, co to je.
„Nosič dat," řekl si pro sebe.
Rhodan a Bull na něj jen koukati. Úpl¬ně na ně zapomněl. Položit nosič vedle sebe na zem a hledat dál, dokud neotevřel poslední přihrádku. A ta byla prázdná.

Každý BaolinNda normálně využíval každičkou přihrádku svého makrotěla. Vždycky jich měl spíš málo než nadby¬tek. Bylo nepředstavitelné, že by někdo nechal byť jednu jedinou přihrádku nevy¬užitou, a tato byla přesto prázdná, jako by z ní už někdo ještě před Tautanbyrkem něco vybral.
„Je to nosič informací," obrátil se ko¬nečně na své společníky. „Pojďte. Vím, kde Si ho přehrajeme. Místnost se čtečkou by měla být neporušená."

„To vás tedy lituji, ale v budoucích ně¬kolika tisíciletích určitě žádné nové Tvr¬ze nebudou, jen se podívejte kolem," řekl Tautanbyrk. „V jejich technických podrob¬nostech se bohužel příliš nevyznám. Jest¬liže ale byli vaši přátelé přeneseni na jiné světy, můžete vycházet z toho, že faktoro¬vá bariéra se po nějakém čase sama zhrou¬tí, tedy pokud vím."
„To je skvělý!" zavrčel Bull. „V tom pří¬padě Kalkata Sever a Terrania Jih musej zůstat navěky tam, kde jsou."
Tautanbyrk ho však už nevnímal.
Něco našel a zamířil k tomu. Byla to mrt¬vola nějakého BaolinNday, jakých kolem byly stovky. Něco Tautanbyrka přita¬hovalo.
S odporem otevře! přihrádku pod krkem a nahlédl do zpustošeného těla. Zavřel ji, ale začal jako posedlý otvírat další při¬hrádky. Připadalo mu, že ví, koho to před sebou má, ale stále ještě se tomu bránil.

Tautanbyrk,

Rhodan a Bull se probili troskami k vnitřní sekci. Tautanbyrk ote¬vřel vchod a cestou do centrály jim dal hlavní informace o tom, co se ve Zbro¬jovce v posledních staletích vyrábělo a plánovalo. Zmínil se i o Heliotských tvr¬zích.
Při tom šlové se Rhodan a Bull zastavi¬li. Zjevně byli Šokováni.

„Heliotské tvrze?" otázal se prudce Perry Rhodan. „Tady se vyvíjely?A nevíš, kde jsou piány?"
„Byly v jednom ze zničených sektorů," odpověděl.Tautanbyrk. „Proč?"
„Protože...," začal Rhodan a vyměnil si s Bullem dlouhý pohled. Pak mávl rukou. „To nemůžeš tušit, ale tohle je pro nás velice zlá zpráva. Heliotská tvrz přemísti¬la části naší planety do nekonečna a bez fungující Tvrze je nedostaneme zpát¬ky." :

Já se stále

„ ještě nevzdávám naděje," řekl Tautanbyrk, když býti opět u Viviaree. „Poletíme do Zbrojovky. Třeba ho najdeme tam."
„Neuvědomuješ si, že začínáš být směs¬ný?" poznamenala. „Půl tvého života si s tebou Kuntherherr pohrával a teď se ho¬níš za jeho duchem."
„Nemůžu se s tou myšlenkou smířit," reagoval prudce. „A s tím, že jsme sku¬tečně úplně poslední BaolinNdaové. Kun¬therherr byl všelijaký, ale byl moudrý. Řekl by nám, co máme dělat."
Na to už Viviaree nic neřekla a letěli ke Zbrojovce.

Tautanbyrk,

Rhodan a Bull vnikli do to¬várny a setkali se s podobným obrazemako v předchozím kolagenu. Po Kimtherherrovi ani stopy.
Pouze mrtví, Tessmové bez života, roz¬bitá zařízení. Když však odcházeli, vytvo¬řil se před nimi Kuntherherrův hologram a zkreslený veletechnikúv hlas řekl: „Jestlize vy, kdo jste mě dokázali sledovat až sem, tohle slyšíte, pak poslyšte, že jsem již mrtvý. Hledáte virtuální lodě. Neby¬ly zničeny, unikly před katastrofou. Všech osmnáct uniklo bez pilotů do bezpe¬čí, Nejsou ztracené, ale budou si někde v kosmu hledat vhodné piloty, aby pak špinily úkol vskutku kosmického význa¬mu."
Nato hologram vyhasl.

Pověděl Pozemšťanům

o eolu a o dal¬ším životním stadiu a potom dá! prohle¬dávali kolagen. Tautanbyrk otevřel při¬hrádky na krku některých mrtvých a nale¬zl v nich zničené duše.
Zděšeně se odvrátil, když spatřil Krapohla, a požádal Rhodana a Bulla, aby ten¬to kolagen opustili a navštívili Jiný.
Co se stalo s virtuálními, loděmi? Jestli¬že byly tím nejdůležitějším v Deltě, pak je možné, že se Kuntherherr zachránil ve Virtuální továrně.
Tautanbyrk a Pozemšťané se vrátili do technoboxu a Viviaree se s nimi pře¬sunula k Virtuální továrně. Už při příle¬tu viděli, že ani jedna z Sonda není na svém místě. Všechny zmizely, i ta osmnác¬tá. Jestliže uletěla s ostatními před událostmi v Deltě, musela být za Tautanbyrkova pobytu v továrně prakticky hoto¬vá.

V „kožní" partii těla si otevřel na krku Jakousi přihrádku. Vysunula kolejnič¬ka s malým nákladem a ukázala se Jaká¬si Šedivá tkáň, která podle Rhodana mohla vážil tak půl kila. Když se Rhodan a Bull podívali, přihrádka se opět uza¬vřela.Teď se už nedivím, že jste nám připo¬mínali loutky," vyhrkl Reginald Bull.
„Co jsou to loutky?" zajímal se Tautanbyrk.
Rhodan mu to vysvětlil a současně pro¬sil o prominuti, pokud se to Tautanbyrka dotklo.
„Nás to nijak neuráží," odvětil. „Měli byste vědět, že naše nemotorná makrotěla nám v případě nouze poskytují stejné služ¬by Jako vysoce výkonní roboti. Vyživují nám duše. Navíc můžeme tělo ovládat vše¬lijakou technikou Těch přihrádek s mini¬aturizovanou technikou je víc. Ale mimo makrotělo naše duše nemohou dlouho vy¬držet, jsou odkázány na věčnou péči. Nebereme to vsak za nevýhodu, ale za pří¬jemný stav, protože naše mladé stadi¬um vázané na tělo nám slouží stejně jen k přechodu k následující beztělné existen¬ci."

Delta

Baolinská Delta byla mrtvá. Mlčela.
Tautanbyrk, Rhodan a Bull vystoupiti v periférii kolagenu tessmího designu a vletěli do něj.Tentokrát přechodovou ko¬moru otevíral Tautanbyrk. Šlapali po mrt¬vých Tessmech a pak našli mrtvoly BaoUnNdaů. Těla vypadala, jako by umřeli právě před chvílí.
Když Tautanbyrk spatřil Rhodanův a Bullův nevěřícný pohled, pochopil. Ješ¬tě nikdy neměl kontakt s cizími bytostmi, když nepočítal to letmé setkání s Ce Rhiotonem a tím Nonggem a nikdo mu o nich nikdy nic neřekl. Nyní to však věděl: Rho¬dan a Bull byli skutečně jako Tessmové organičtí až po kůži.
„To, co z nás vidíte," vysvětlil jim pro¬to, „jsou naše makrotěla, umělé slupky. Naše vlastni tělo je to, čemu říkáme duše. Tohle."

Tautanbyrk

trval na tom, že ze všeho nej¬dřív se poletí podívat na svůj ostrov. Per¬ry Rhodan proti tomu nic nenamítal.
Za několik hodin měl Tautanbyrk napro¬

stou jistotu, že snad kromě Kuntherherra skutečně všichni BaolinNdaové pří¬kazu uposlechli. On a Viviaree byli po¬sledními BaolinNday, tedy aspoň na tom¬to evolučním stupni. Nechtěl věřit, že BaolinNdaové v eolovém stadiu by udá¬lostmi v Deltě nějak utrpěli.
Zmocnil se jej pocit bezmezné samoty a skoro ani nevnímal, jak se technobox zvedl od Oceánu a blížil se k prvnímu ko¬lagenu, který si chtěli prohlédnout. Nyní už věděli, že všech 51 stanic bylo zniče¬no. Z většiny zbývalo podobně Jako u HLAVELU jen více či méně velká vnitř¬ní buňka. S tím rozdílem, že v nich nebyli už ani Tessmové.

A Perry Rhodan,

kterému měl jednou patřit arzenál, v něm tuto nadějí jen živil. Kuntherherr přece ve svém posledním po¬selství ponechal možnost, že se někde ukryl.
Jakkoli měl Tautanbyrk veškeré důvo¬dy veletechnika nenávidět, tak se nyní na tuto nepatrnou naději upínal.Třeba na něj, na Tautanbyrka, někde čeká.
Proto designérovi přišlo náramně vhod, když je Perry Rhodan požádal, že by rádi přestoupili na technobox a s nimi proletě¬li Deltou na prohlídku zničených kolagenů. Tautanbyrk okamžitě souhlasil a Rhodan s Bullem přešli k nim na palu¬bu.

Nyní

už ani oni nepochybovali o tom, že nanokolona skutečně zanikla. Pravdě¬podobně padla za oběť explozi i loď, sniž přiletěla.
Technobox se blížil ke KAURRANGU, už se viděli. Roboti odstraňovali Tessmy' do konvertoru. Velké Tessmy, jako křesla a stoly, museli přenést k přechodové ko¬moře a vystrčit do Delty. Tautanbyrk a Viviaree se již vzdali naděje, že v Deltě přežil Ještě někdo jiný. Byli s pravděpo¬dobností hraničící s Jistotou posledními zástupci svého národa.
Přesto Tautanbyrk nechtěl uvěřit, že by Kuntherherr nenašel možnost, jak unik¬nout sebevraždě.

HLAVEL

Přepnula všechny systémy technoboxu. Dalo se s ním letět i bez Tessmů. Konstruktéři mysleli i na to, aby nebyli plně závislí na tessmí technice, a nyní se uká¬zalo, jak to bylo prozíravé. Práce s Tessmy .byla jistě pohodlnější a snadnější, protože všechny ovládací prvky se daly oslovovat jako živé bytosti. Ale protože se jednalo o živé bytostí, měly i určitou omezenou délku života. Ani BaolinNdaové nedoká¬zali vytvořit nesmrtelné a nezničitelné Té s srny.
Po celém můstku technoboxu umírali Tessmové. Rozpadaly se celé systémy, jež sestávaly z milionů jedinců. Podlaha byla pokryta umírajícími Tessmy. Viviaree to nahlásila Rhodanovi a dozvěděla se. od něj,
že on a Bull byli ještě v HLAVELU napa¬deni Tessmy. To znamenalo, že příkaz k sebevraždě byl poslední povel, který ješ¬tě stačila nanokolona dát.

Vypadly první palubní systémy

Viviaree zaměřila KAURRANG a opatrně se k němu přibližovala. Rádiové spojení fun¬govalo výtečné a dozvěděli se, že HLAVEL byl skutečně beze zbytku zničen. Byl to h!as jakoby z jiného světa. Viviaree jej stěží slyšela, protože vypadávaly stále dal¬ší systémy. Zpočátku si nedokázali před¬stavit, čím to je. Cely život přece žili s touto technikou. Ale když se Viviaree zhroutilo křeslo a hned nato Tautanbyrkovo, začínalo jim to docházet :
„Tessmové umírají!" vyhrkl zděšeně Tautanbyrk.
Viviaree dala prohledávat všechny frek¬vence psionického éteru. Nejdřív zjistila, že rozkaz k sebevraždě se už nevysílá, ale že se vysílá sebevražedný povel pro Té s srny.
„To je dílo nanokolony," řekla Viviaree zděšeně. „Jak dlouho ten rozkaz už trvá? Možná neměli zemřít jen BaolinNdaové, ale i Tessmové."