teroristé

V hlavním městě Alžírska obsadili letoun společnosti Air France muslimští fundamentalisté. Po dvou dramatických dnech byli zneškodněni na letišti v Marseille. Kanadská dokumentární rekonstrukceNa Štědrý den roku 1994 přistál po ránu na letišti alžírského hlavního města Airbus 300 společnosti Air France. Měl se zde zdržet jen krátce: vysadit cestující z Paříže, natankovat a s novými pasažéry co nejrychleji odletět zpět do Francie. V Alžírsku totiž zuřila občanská válka a "půda" zde byla opravdu horká.

Když je nebe příliš těsné

Osudové chyby střediska řízení letového provozu způsobily srážku letadla Baškirských aerolinií s letounem společnosti DHL poblíž Bodamského jezera. Kanadská dokumentární rekonstrukce
K jedné z nejtragičtějších leteckých nehod historie došlo v noci z 1. na 2. července 2002 poblíž švýcarských a německých hranic u Bodamského jezera. Ve výšce deseti kilometrů se zde v plné rychlosti srazily dopravní Tupolev 154 Baškirských aerolinií a Boeing 757 patřící zásilkové společnosti DHL. Vedle roztržených trupů obou strojů našly záchranáři a šokovaní místní obyvatelé, kteří se domnívali, že nad jejimi hlavami explodovala atomová puma, těla jednasedmdesáti obětí. Čtyřicet šest z nich byly děti z baškirské Ufy, které za odměnu letěly na prázdninový pobyt do Barcelony. Oba letouny byly vybaveny moderními navigačními přístroji, kvalifikace a zkušenosti obou posádek byly na velmi dobré úrovni. Vyšetřování vedlo k takřka šokujícím závěrům. Kolize byla totiž způsobena curyšskou firmou zajišťující řízení leteckého provozu v dané oblasti. Osudné noci se vedení společnosti rozhodlo provést údržbu hlavního radaru. V této souvislosti odpojili technici i hlavní telefonní systém a neaktivovali záložní. Navíc byl na pracovišti místo dvou dispečerů jen jeden. Izolovaný a vystresovaný muž se věnoval několika letům najednou a až na poslední chvíli zjistil, že stroje odsouzené k záhubě se nacházejí na kolizním kursu. Za normálních okolností by ho v podobné situaci na hrozící nebezpečí upozornil hlavní radar. Kvůli nedostatku informací a dezorientaci tak dával dispečer pilotům až do konce jejich života matoucí pokyny. Posádky obou strojů až v poslední chvíli pochopily, že by měly reagovat jinak. Ale to už bylo pozdě.

Piloti měli dojem, že se centrální počítač letadla zbláznil. Vydával řadu nelogických povelů a to vše provázela série výstražných signálů varujících před akutním nebezpečím. V temné noci a nad hladinou Pacifiku tak piloti nebyli schopni určit polohu, rychlost a výšku letu ani vizuálně. Požádali proto o pomoc středisko letového provozu. To jim chybějící údaje dodalo. Ani dispečer, ani piloti však netušili, že jsou nesprávné. Počítač Boeingu 757 totiž na věž v Limě odesílal chybné informace. Tragická hra na "slepou bábu" musela proto skončit špatně. Havarovaný stroj byl později vyzdvižen z moře a pátrání došlo k šokujícícmu výsledku. Katastrofu způsobila lepící páska za několik centů. Při čištění letounu se statické sondy, které dodávají počítačům informace o tlaku vzduchu, přelepují, aby se do nich nedostala voda. Před startem však letištní obsluha zapomněla pásku odstranit. Nevšiml si toho ani technický inspektor, ani kapitán letadla. Osud letu č. 603 byl tak zpečetěn.

Když nefungují přístroje

Krátce po nočním startu z Limy začaly přístroje letounu společnosti Aeroperu předávat pilotům nelogické údaje. Dispečer řízení provozu posádku Boeingu 757 ujišťoval, že stroj je ve výše 3 000 metrů ve chvíli, kdy už takřka škrtal břichem o hladinu Pacifiku... Kanadská dokumentární rekonstrukce
Jen třicet minut po startu z peruánské Limy se v noci na 2. října 1996 zřítil do Tichého oceánu Boeing 757 společnosti Aeroperu. Let č. 603 měl namířeno do Santiga de Chile, šedesát jedna pasažérů a devět členů posádky tam ale nikdy nedorazilo. Boeing 757 patří k moderní generaci letdel řízených počítačem a piloti jsou zvyklí se na centrální datový systém plně spoléhat. Pár minut po startu zjistil kapitán letu č. 603, že přestaly fungovat všechny výškoměry a v zápětí na to i indikátory rychlosti.

Z motoru číslo 2

unikalo palivo a přestal fungovat. Palubní počítačový systém piloty předtím opakovaně varoval, ale ti se domnívali, že jde o poruchu počítače. Za chvíli přestal fungovat i motor č. 1. Posádce nezbylo než pokusit se "doplachtit" na Azorské ostrovy, které byly naštěstí relativně blízko. Neuvěřitelné se stalo skutkem a nouzové přistání na letišti v Lajes si vyžádalo jen zničené pneumatiky podvozku. Všech 306 cestujících a členů posádky zůstalo na živu. O rok později obdrželi kapitán letu č. 236 a jeho první důstojník nejvyšší ocenění Mezinárodní asociace pilotů. Odůvodnění znělo poněkud ironicky: "za nejdelší bezmotorový let - 130 kilometrů - uskutečněný s dopravním letounem". Prokázalo se, že nechtěný rekord byl způsoben chybou mechaniků, kteří při opravě čerpadla použili nevhodný náhradní díl. Přečerpávané palivo tak neproudilo do motoru, ale do trupu letadla! Své sehrála ale i neopodstatněná nedůvěra posádky k palubním počítačům. Kombinace těchto faktorů měla takřka fatální následky.

Když dojde palivo

Během letu z Toronta do Lisabonu se uvolnila hadice přívodu paliva a vyprázdnila všechny nádrže. Následovalo 150 kilometrů klouzavého letu a dramatické přistání na Azorských ostrovech. Kanadská dokumentární rekonstrukce

24. srpna 2001 se plně obsazený Airbus A 330 kanadské charterové společnosti Air Transat nacházel v polovině svého letu z Toronta do Lisabonu. Právě v tuto chvíli posádka zjistila, že palivové nádrže jsou prázdné. Airbus A 330 patří k nejmodernějším typům letadel. Je vybaven špičovou technologii a jeho provoz je monitorován více než stovkou palubních senzorů napojených na řadu počítačů. 12 000 metrů nad hladinou Atlantiku se přes to všechno letoun dostal do vážných potížích.

Uvnitř letadla

vznikl značný podtlak. Šokovaný palubní personál dále zjistil, že chybí devět sedaček spolu s cestujícími, kteří na nich seděli. Letadlu vysadily dva motory a v jeho boku zela neuvěřitelně velká díra. Tomu, že se letu č. 811 podaří vrátit na letiště, odkud před krátkou dobou odstartoval, takřka nikdo nevěřil. Robustní trup Boeingu však vydržel a cestující se dočkali zázraku. Americké letecké úřady zahájily vyšetřování příčin nehody, ale nemohly dojít k závěru. Překvapivý obrat nastal, když soukromé pátrání rodičů jedné z obětí nehody, třiadvacetiletého Lee Campbella, prokázalo, že příčinou byla vadná konstrukce zavírání dveří. Ještě větším šokem ovšem byl fakt, že o špatné funkci elektricky ovládaného zámku byli letečtí dopravci informování a neštěstí se dalo předejít.

Když se za letu otevřou dveře

Během letu z Honolulu do Aucklandu se otevřely dveře nákladového prostoru obřího Boeingu 747. Vytrhly s sebou velkou část trupu a těla devíti pasažérů. Je možné s takovým poškozením doletět? Kanadská dokumentární rekonstrukce
24. února 1989 večer vystoupal Boeing 747 společnosti United Airlines do letové výše 7 000 metrů. Plně obsazený stroj letěl z Havaje na Nový Zéland. Ve vzdálenosti 160 kilometrů od letiště v Honolulu se ozvala na palubě ohromná rána. Vše nasvědčovalo tomu, že uvnitř letounu explodovala bomba. V nastalém chaosu se letadlo začalo nebezpečně propadat vstříc hladině Tichého oceánu. Zkušení piloti na poslední chvíli řízení letounu zvládli. Příčinou zdánlivě neodvratitelné tragédie byly dveře nákladového prostoru. Utrhly se a s nimi část trupu.

letadla

První díl cyklu připomíná tragédii letu č. 111 společnosti Swissair. 2. září 1998 večer odstartoval z Kennedyho mezinárodního letiště v New Yorku a jeho cílem byla Ženeva. Swissair i jeho posádky se těšily té nejlepší pověsti. Stroj McDonell-Douglas - 11 byl podkládán za jeden z nejspolehlivějších dopravních letounů. V blízkosti kanadského pobřeží ucítili švýcarští piloti kouř. Domnívali se zprvu, že jde o poruchu klimatizace. Velmi rychle však pochopili, že situace na palubě vyžaduje mimořádná opatření. Rozhodli se pro odklonění letu do Halifaxu. Na tamější letiště však nikdy nedoletěli, jejich stroj se zřítil rychlostí 900 kilometrů v hodině do moře. Jedno z nejrozsáhlejších a nejkomplikovanějších vyšetřování v dějinách letectví prokázalo, že ke katastrofě došlo kvůli zkratu v elektrické instalaci, který následovně způsobil požár. Ve vodách Atlantského oceánu našlo smrt 215 cestujících a 14 členů posádky.

Námětem šestidílného

kanadského cyklu dokumentárních rekonstrukcí jsou události, které se na kratší či delší dobu staly středem pozornosti sdělovacích prostředků. Autoři rekonstruují průběhy známých leteckých nehod prostřednictvím obrazových a zvukových archivních materiálů, výpovědí svědků, pozůstalých, leteckých odborníků a vyšetřovatelů. Svou důležitou roli má také počítačová animace, jež evokuje to, co snad mohli jen tušit dispečeři u svých radarů, a to, co v několika posledních sekundách svého života viděli muži v pilotních kabinách. Charakteristickou součástí cyklu jsou pak hrané scény, které vypovídají o tom, k čemu všemu během letu došlo a jak se s mimořádnými situacemi vyrovnávali lidé za řídícími pákami, jejich neviditelní partneři ve střediscích letového provozu a konečně i pasažéři, jež svůj osud vložili do jejich rukou.

Když na palubě vypukne požár

Při letu z New Yorku do Ženevy začala v pilotní kabině hořet elektroinstalace. Piloti Swissairu v kyslíkových maskách bojovali o záchranu stroje do posledního okamžiku. Kanadská dokumentární rekonstrukce
Letecká doprava je nejbezpečnějším způsobem přepravování osob i zboží po celé naší planetě. Každou minutu jsou ve vzduchu tisíce strojů letících všemi možnými směry. Většina z nich dosáhne bez problémů svého cíle. Jsou ale okamžiky, kdy se posádky a cestující dostanou do situace, jež může skončit tragicky.

letadla

1. Když na palubě vypukne požár
Při letu z New Yorku do Ženevy začala v pilotní kabině hořet elektroinstalace. Piloti Swissairu v kyslíkových maskách bojovali o záchranu stroje do posledního okamžiku.

2. Když se za letu otevřou dveře
Během letu z Honolulu do Aucklandu se otevřely dveře nákladového prostoru obřího Boeingu 747. Vytrhly s sebou velkou část trupu a těla devíti pasažérů. Je možné s takovým poškozením doletět?

3. Když dojde palivo
Během letu z Toronta do Lisabonu se uvolnila hadice přívodu paliva a vyprázdnila všechny nádrže. Následovalo 150 kilometrů klouzavého letu a dramatické přistání na Azorských ostrovech.

4. Když nefungují přístroje
Krátce po nočním startu z Limy začaly přístroje letounu společnosti Aeroperu předávat pilotům nelogické údaje. Dispečer řízení provozu posádku Boeingu 757 ujišťoval, že stroj je ve výše 3 000 metrů ve chvíli, kdy už takřka škrtal břichem o hladinu Pacifiku...

5. Když je nebe příliš těsné
Osudové chyby střediska řízení letového provozu způsobily srážku letadla Baškirských aerolinií s letounem společnosti DHL poblíž Bodamského jezera.

6. Když na palubu vstoupí teroristé
V hlavním městě Alžírska obsadili letoun společnosti Air France muslimští fundamentalisté. Po dvou dramatických dnech byli zneškodněni na letišti v Marseille.

Závěrem

Při pohledu na nějakou katastrofu můžeme jen tušit hloubku utrpení a bolesti, kterou vyvolala. Ve zlomku sekundy se změní celá budoucnost člověka. Jeho tužby se stanou nevyplnitelnými, jeho naděje vyhasnou a jeho představy se již nikdy neuskuteční. Pro mnohé lidi zmizí jejich smysl života.
Katastrofy jsou však také prověrkou charakteru jednotlivce, skupin, kolektivů a národů. Prověří se význam všech sociálních institucí a morálních kvalit jednotlivců. Nejednou v historii se lidé přesvědčili ve velké katastrofě o skutečném charakteru společnosti, v níž dosud žili a v níž věřili. Takové katastrofy jsou pak následovány vlnou beznaděje, nedůvěry, zklamání, často pak anarchie a banditismu.
Katastrofy postihují jakoukoliv společnost, ať je jakkoliv vyspělá a ať má jakékoliv sociální a politické uspořádání. Při nich nezáleží, kdo jaký má názor nebo která politická strana je právě u vlády. Záleží jen a jen na lidech samotných, zda dokáží přes všechny rozpory spolupracovat na záchraně životů a majetku.

Lidstvo na konci své existence?

V roce 1974 byl založen Worldwatch Institute ve Washingtonu. Tento institut analyzuje údaje z mnoha oblastí a zaměřuje se na vztah mezi globální ekonomikou a životním prostředím. Pracovníci institutu jako první upozornili světovou veřejnost na globální oteplování Země, nedostatek palivového dřeva, půdní erozi, celosvětový nedostatek pitné vody, zhroucení mořského rybolovu a na ekologické katastrofy v zemích střední a východní Evropy

Katastrofy přicházející z kosmu

• Asteroidy a komety
• Jiné kosmické příčiny vymírání
Někdy se hovoří o kosmických příčinách vymírání. Ve vesmíru dochází k výbuchům hvězd, které se mění v novy nebo supernovy. Planetární systémy procházejí obrovskými mraky mezihvězdného plynu a prachu. Kosmické prostředí je zdrojem krátkovlnného záření, ultrafialového, roentgenova a gama. Mohly takové události ovlivnit vývoj života na Zemi? Život na Zemi existuje asi 15 až 30 procent doby existence vesmíru.
• Záblesky gama záření

Smrtící biologie

Přes snahy ekologických organizací o osvětu dodnes u řady lidí převládá přesvědčení, že příroda je schopna se vzpamatovat z libovolného ničivého zásahu. Lidé dělají jen zlomek toho, co je nutné k tomu, aby se zabránilo další devastaci životního prostředí. Přesvědčení o neškodnosti zásahů člověka do přírody je podporováno pozorováním, že k náhlým velkým změnám v přírodě obvykle nedochází. Životní prostředí se za dobu existence života na Zemi několikrát výrazně změnilo. Tyto změny ale nikdy nevedly k zániku života. Základní živé struktury a mechanismy zůstávají stejné.