' Nechal se Tessmou přenést k panelu, uchopil dálkový ovladač a namířil jej na kuličku. Vyslovil do přístroje několik po¬velů, přístroj Je převedl na impulzy, jež zas miliony a miliony mikrominiaturizovaných Tessmů, kteří onu kuličku tvořili, přijaly a provedly.
Kulička na stole zdvojnásobila objem, potom se shora rozvinula jako naříznutá slupka ovoce. Rozložila se na šestnáct seg¬mentů a z Jejího středu vyrostla do výše jednoho metru tenká tyčka, z jejíhož kon¬ce vyrosily vodorovné tyčinky, až vznikl jakýsi deštník. Ten se na Tauíanbyrkovy pokyny otáčel všemi směry.

Roganwergův návrat bylo druhé překva¬pení. Kolega dlouho pracoval na jednom projektu v jiném kolagenu, který jeho pů¬vodní vedoucí nestačil dokončit. Ve věku více než pěti tisíc let opustil tuto formu existence, vzdal se svého těla a jako čistý duch přešel do eolu.
. „To jsem rád, že ses vrátil," pozdravil ho Tautanbyrk. „Určitě máš-co vyprávět a jsem na to zvědavý, ale poslouchej, co se dneska stalo mně..." i; Konečně mohl někomu říct o Kun-therherrově pozvání. Hovořil vzrušeně, což nebývalo u něj zvykem, a když skon¬čil, Roganwerg mlčel.
„Co je?" zeptal se Tautanbyrk. „Mám se radovat, nebo se bát?"
- „Já ti nevím," řekl Roganwerg a slezl t Tessmy, který přešel do vyčkávacího po¬stoje a nehýbal se. „Vím jen to, že na tvém místě bych to řekl vedoucímu. A teď mi řekni, na čem jsi dělal. Určitě mě překva¬píš. Je to tahle kulička?" -
.. „Jo," řekl Tautanbyrk trochu rozmrzele. Projekt, kterým se zabýval měsíce, ho najednou nezajímal.

Jednou někdo vyvinut Tessmů, který v dostatečně prostorných místnostech mohl i létat. Ale něco takového byla Jen hračička bez praktického užitku. Jediní po¬užitelní létající Tcssmové bylo těch pár vypěstovaných do obrovských rozměrů v podobě lodí, kteří létali z jednoho z 52 kolagenů Delty do druhého. Jejich spotře¬ba potravy byla enormní, a navíc museli být v energetické kouli, která je chránila před mrazem a vakuem. Nemluvě o lom, že se Jim musel implantovat pohon. I to byla pro Tautanbyrka jen hračička - slo¬
vo, jež rád používal, když šlo o smysl či nesmysl tessmího designu.

Pojmy jako den a noc,

dopoledne a od¬poledne, měsíc a rok neměly v baolinské Deltě absolutně přirozený smysl, pochá¬zely ještě z jiných, pradávných časů a slou¬žily výhradně k tomu, aby míjející čas dělily do pevných jednotek - tedy nic ji¬ného než orientační pomůcka pro obyva¬tele Delty.
Před ním na stole ležela bronzově se lesknoucí kulička. Tautanbyrk zadal pře-i programování tří subsystémů a „křeslu" přikázal, aby ho přeneslo ke kontrolnímu-pultu. Tu z chodby zaslechl známé skří¬pavé kroky.
Otočil se a spatřil Roganwerga. Do la:
boratoře velké jako můstek průměrné lodi ho vnášel obrovský dvanáctinohý Tessma s dvěma obrovskýma dělenýma očima. V „šíji" byl vyříznutý do sedla a na zadní Části těla měl složená zakrnělá křídla. Jed¬nalo se o standardní typ, vhodný pro po¬hodlné cestování po kolagenu, potřeboval však velké množství potravy, již mu mu¬seli připravovat miniaturizovaní Tessmové.