Tautanbyrk

Když Tautanbyrk a Viviaree dostali od Rhodana zprávu, chvílí Jim trvalo, než uvěřili, Že se to skutečně podařilo. Jinak naměřili psionické bouře v tunelu a již věděli, že se v Deltě muselo stál něco dost dramatického.
„Zkusíme to," řekl Tautanbyrk partner¬ce. „Vrátíme se do Delty. Kdyby se Rhodanovi nepovedlo nanokolonu zničit, stej¬ně bude pro nás lepší spáchal sebevraždu, než se tady skrývat a doufat, že nás někdo zachrání." •
„Takhle mluvit nesmíš," vytkla mu Viviaree a usedla k řízení technoboxu. Loď vyrazila proti proudu a vnikla do věčného příšeří Delty.

Poulton Kreyn

ji vymanévroval z peri¬férie kolagenu a do volné Delty. Minuty ubíhaly příliš rychle, ostatně jako při jiných speciálních akcích v mém životě. Byl to pořád stejný pocit, stejné bušení srdce, stejné čekání na velký třesk.'
Když HLAVEL vybuchl, byli jsme už dostatečně daleko.
Pronikavá zář detonace se šířila na .všechny strany a přehnala se přes nás. Tlaková vlna KAURRANGEM zaházela, ale nenapáchala žádnou škodu. Uvolněná energie se rozptýlila po Deltě. Na někte¬rých místech se Oceán rozzářil. Tam zřej¬mé unikala přebytečná energie, anebo ji nasávala standardní brána.
„To snad na zničení ty nanokolony mělo stačit," prohlásil spokojené Bully. „UŽ nic nenatropí."
Doufal jsem. Neviděli jsme ji totiž. A co když má ochranné systémy, které odolají i atomové explozi?

Padáme

„ Bully. Kašli na Tessmy. Ve va¬kuu zařvou."
Uháněli jsme k průchodu. Moo mu¬sel zasáhnout ještě dvakrát, proletěl jako¬by nic mým štítem a zase se skrz něj vrátil, a přitom se neotevřela žádná struk¬turální mezera; jako by se Štítem proli¬nul.
Pak byla oboje vrata dokořán. Chytili jsme se s Bullym jeden druhého. Kyslíko¬vá atmosféra prudce unikala. Tessmové nám okamžité dali pokoj, a pokud nebyli vytrženi ven, utvářeli na zemi umírající Černou masu.
Proletěli jsme troskami velínu. Už nám nestálo nic v cestě. Přesto to byl závod s časem. Dal jsem rychlé hlášení KAURRANGU. Když jsme se dostali na loď a jakmile se za námi zavřela přechodová komora, rovnou jsme odstartovali.

Spustili jsme paprskomety a obrovské

Tessmy spálili. Ti malí hořeli po tisí¬cích v našich ochranných štítech. Pouze jsem doufal, že Bullův štít odolává stej¬ně dobře jako můj. Hmyzu bylo stále víc a teď se přidaly exempláře o velikosti ptá¬ků.
; 'Občas Jsem přes ten mrak něco spatřil. Bully stejně Jako Já pálil do chodby, z níž vybíhali ti psovití. Najednou byl konec. Těch velkých zřejmě nebylo tolik jako ma¬ličkých. A než se rozpadne další část za¬řízení v nebezpečné díly, musíme být pryč.
Nemělo smysl bít kolem sebe, třebaže to ten hmyz bavilo. A tak zatímco na mém štítu planuli další a další tvorečci, vytáhl jsem bombu, nastavil JÍ na třicet minut a přiložil ke stěně, na niž se uchytila. A doufal jsem, že skutečně dokáže vyho¬dit do vzduchu celý HLAVEL.

Otočili jsme se

a spatřili, jak na nás letí tisíce brouků Vznesli se z výklenku v chodbě, který jsme považovali za umě¬lou hmotu. Teď jsme si uvědomili, že ten výklenek či vestavěná skříň sestával z per¬fektně propojeného množství hmyzu.
Skříňovitý útvar se odshora dolů rozpa¬dal a hmyz na nás útočil. První exempláre shořely v našich ochranných polích. Ale než jsem ztratil výhled, ještě jsem spatřil, Jak se na nás ženou další brouci, ale o ve¬likosti psů a s obrovskými řezáky.
„Tak tohle jsou ti kámoši Tessmové!" křikl jsem na Bulla vysílačkou. „A poslat je mohla Jedině nanokolona. Takže je na' rozdíl od Kuntherherra aktivní. Snažme se odrazit útok, pak položíme bombu a bič a,pryč!"

Ozval se hlas

a byla ho plná stanice:
„Jsem Kuntherherr, veletechnik a třetí po¬sel Thoregonu. Jestliže vy, kdo jste sem vnikli navzdory zablokovanému transmiterovému spojení, mé nyní slyšíte, pak' jsem v bezpečí anebo mrtev, nikoli však už v HLAVELU. Musíte zničit velín, ne¬smí z něj nic zbýt. Nanokolona žije. Infiltrovala vše. Zničte HLAVEL a spaste se, jak můžete. Přicházíteli z Thoregonu.pak Radu informujte o katastrofě, ke které zde došlo. Za všechno můžu já. Vraťte se a varujte Thoregon před Shabazzou, to ona poslala kolonu. A již neváhejte. Zničte HLAVEL a s ním i kolonu!"
Projekce zhasla a Bully a já jsme vy¬třeštěně hleděli na místo v chodbě, kde jsme ještě před chvílí viděli třírozměrné¬ho obrovského Kuntherherra. Potom jsme za sebou zaslechli zvuky.

Moo

Deseticentimetrový Moo se mi vrátil na hruď a znovu se změnil v ten nápadný „od¬znak" na skafandru, který mi darovala Kaif Chiriatha.
Kývl jsem na Bullyho. Pokračovali jsme. Bylo tam dokonce osvětlení. Vnit¬řek HLAVELU vypadal naprosto netknu¬té. A co ta nanokolona? A Kunthcrherr?
Najednou jsem měl pocit blízkého ne¬bezpečí. Vzápětí se staly dvě věci najed¬nou, které byly rozhodující pro náš další postup.

Nejdřív se před námi uprostřed čisté chodby utvořil hologram. Viděli jsme pře¬dimenzovaný obličej jakéhosi BaolinNday.

Perry

„•Víš, co Je divný, Perry?" řekl Bull. „Že jsme zatím neviděli jedinou mrtvolu. Po celý Deltě je gravitace nula čtyři. Ani ex¬plozí se osádka HLAVELU nemohla roz¬letět do všech stran, někdo by tady musel zůstat." • To měl pravdu.
Dál jsme hledali cestu a pak skoro po hodině, když Jsme už počtvrté stanuli před uzavřeným průchodem, můj modrý ska¬fandr zareagoval. Pikosynem mi sdělil, že nyní „nasbíral už dostatek dat, aby vyslal Mooa do akce".
Důvěřoval jsem mu a myšleným rozka¬zem Moo! Aktivní modus! jsem Mooa ak¬tivoval. Hned se mi ten buddhovský reliéf odpoutal od hrudi, vylezl mi na rameno a pak se rozletěl k průchodu. Přichytil se k němu jako magnet, všelijak lezl po kovu rámu, setrval chvíli tu, chvíli lam. Co přes¬ně dělal, to Jsem nevěděl, ale když se ke mně vrátil, průchod se Jako zázrakem ote¬vřel a my vešli do přechodové komory.
Moo zasáhl ještě jednou, pak se otevřel i druhý průchod, zatímco ten první se za námi uzavřel. Dostal jsem informaci, že Jsme v kyslíkové atmosféře. Tím bylo jas¬né, že jsme vstoupili do vnitřní sekce HLA¬VELU, která byla stále ještě hermeticky uzavřená a kde se obnovoval vzduch. Už to mohly být ony energetické emise.

V jednom rozervaném sektoru stanice

jsme dosedli. Nebyly tu žádné průcho¬dy ani vchody, všude jen vakuum. Jak v tomhle vraku mohlo ještě něco po šede¬sáti letech žít a spotřebovávat energii, to mi bylo záhadou, ale upínal jsem se na tu naději. Kdybychom tak našli třetího posla ještě naživu! To by bylo něco!
Nechávali jsme se unášet gravopaky, proplouvali jsme chodbami a šachtami. Vše nasvědčovalo tomu, že se tady pře¬misťovali transmisemi a normální cesty sloužily jen bezpečnostním účelům.
Měli Jsme dost potíže. Když jsme popr¬vé stanuli před uzavřeným průchodem, byli jsme ve slepé uličce. Ovládací prvky nikde. Neměli jsme nástroje ani kód a museli jsme si přiznat, že do centra HLA¬VELU asi nepronikneme.
A tak Jsme to zkoušeli jinde, jinými chodbami a jinými šachtami. A nakonec jsme přece Jen postoupili.

Bull

„Po takové pochoutce splním Bullymu každé přání," poznamenal Kreyn.
„Ertrusane!" řekl Bull pouze a poklepal si na čelo. „Šéfem Je tady Perry, a kdyby on nechtěl, tak ti žaludek kručí hlasitěji než oxtornský okrill při úplňku."
„Co je to okrill?" zajímala se Ská.
„Byl jednou jeden okrill! jménem Sherlock a ten patřil Oxtorňanovi jménem Omar Hawk. Když Sherlock kejchnul, tak..,"
„Později, Bully, prosím té, později. Řek¬neš jim to, až se vrátíme," prosil jsem ho.
Zašklebil se a připravili jsme se. Kreyn KAURRANG zaparkoval a my pod ochra¬nou polí a skafandrů vnikli do HLAVE¬LU. Nezapomněli jsme na bombu a pa¬prskomety.

HLAVEL

•Zamířili jsme k HLAVELU a spatřili ob¬rovskou stanici, která už vůbec neodpoví¬dala popisu, který nám dal Tautanbyrk. Celá periférie byla zničená, vyhořelá, ro¬zervaná. Pomalu jsme se přibližovali pod ochranou Štítů. Proletěli jsme mezi roze¬rvanými částmi do kolagenu, pak Ská hlá¬sila, že Aura zaměřil v centru slabý ener¬getický výkon.
„Možná jsi přece jen mel pravdu," při¬pustil Bull.
„Možná," řekl jsem. „KAURRANG bude čekal zde. My s Bullym vletíme do vraku a porozhlédneme se. Připravte se na to, že po našem návratu budeme muset zatracené rychle zmizet."

Kuntherherr

Například Kuntherherr. Třeba měl nějakou možnost ochrany, možná se rovněž uvedl do spán¬ku a čeká na pomoc jako naši malí přáte¬lé."
„Jen aby nebylo přání otcem myšlenky, Perry," podotkl Reginald Bull. „Kun¬therherr přitáhl nanokolonu do HLAVELU. Byl ve chvíli katastrofy přímo u ní. V tom případě se musel odkrouhnout jako první."
„Stejně tak si mohl uvědomit svůj omyt a ochránit se," trval jsem zarputile na svém.
„Jo? A proč teda BaolinNday nevaroval?"
Na to jsem mu neodpověděl.To, co Bul¬ly říkal, znělo logicky po dlouhém hle¬dání BaolinNdaů to pro mě znělo až pří¬liš logicky.
„Každopádně chci HLAVEL prozkou¬mat, než tam tu bombu položíme," poža¬doval jsem. „Přirazíme na vhodném mís¬tě a Já tam vstoupím. Kdo chce, může se mnou."
„Jasně že jdu/' řekl Bull. Jinak se však nepřihlásil nikdo a ani jsem jim to neměl za zlé.

Kijathe

Náhle jsme byli v prostředí, které nám nepřipadalo o nic skutečnější než to předchozí. Byl tam jediný bílý pronikavý svě¬telný zdroj, který vše halil do kalného přísvitu. Od Tautanbyrka Jsme věděli, že je to eolová brána.
Hranici celé Delty s okolním hyperprostorem vytvářela modravě se lesknoucí .vrstva, takzvaný Oceán z kondenzované psionické hmoty. A před tímto pozadím se vznášely Jednotlivé kolageny, anebo spíš to, co z nich zbývalo.
„Žádný rádiový provoz nezjištěn," hlá¬sila Ská Kijathe. „Tady už zřejmé nikdo nežije."
„Nevzdávejme se naděje," řekl Jsem. „Dokud nemáme důkaz o opaku, vychá¬zejme z toho, že kromě Tautanbyrka a Vi¬
viaree přežili katastrofu i jíní.

Zasloužil si to,

řekl, „a navíc nás musí provýst ještě zbytkem tunelu. Tak se na mě nekoukej tak přísně, Perry. Tys švy zásady neporušil, to já."
V podstatě se mi ulevilo a on to věděl. Počkali jsme, až Kreyn maso spořádá. Zbylo pár ohlodaných kosti', které kupo¬divu nesnědl, ale vhodil do konvertoru, říhl si, otře! si ruce a podal Bullovi pracku.
„Tohle li nikdy nezapomenu, brácho," pravil a opět usedl k řídicímu panelu.
Vydechl jsem si. „Takže ses posílil," řekl jsem smrtelně vážně. „A myslíš, že nás do¬vezeš k HLAVELU?"
„Když to musí být, klidně až do nebe. Ale to má ještě Čas, co? Takže se na to koukneme. Tady mám souřadnice..."
Vzápětí se KAURRANG rozletěl. Kreyn musel znovu zápasit s psionickým prouděním, nalézal „průchody" a celý zpo¬cený nás vyváděl ze standardní brány do Delty. Technobox s Tautanbyrkem a Vivi¬aree zůstal daleko za námi.

HLAVEL

A tak nám Tautanbyrk dal informace, jak najít současnou pozici. HLAVELU, a Vi¬viaree dopravila na palubu bombu. Byla to Jen pěticentimetrová kulička. Vysvětli¬la, nám, jak ji odpálit. Pak nám popřáli mnoho štěstí a vrátili se do technoboxu, který se od nás odpojit a přenesl se do ne¬aktivního pásma tunelu. Dohodli jsme se na signálu, který jim dáme, až zničíme HLAVEL.
Bully zašel na záď k automatu a vrátil se s obrovským flákem masa a s úškleb¬kem ho podat Poultonu Kreynovi Ertrusan po něm chňapl jako hladová šelma.

Bull se na mě usmál a omluvně pokrčil rameny.

Perry Rhodan
Tím bylo vše jasné.
Tautanbyrk a Viviaree nemohli domů, protože by je zasáhl rozkaz k sebevraždě a tomu by už neodkázali dlouho odolávat. Naše loď nepodléhala rozkazům BaolinNdaů, takže mohla směle vniknout do Del¬ty. Bylo jasné, co ti dva od nás očekávají. Po lopatě nám to vysvětlovat nemuseli.
Tautanbyrk nám nabídl atomovou bom¬bu, abychom se ji pokusili umístit na HLA•VELU a zničit s HLAVELEM i neblahou nanokolonu. Pak by se mohli vrátit domů.
Nebylo o čem diskutovat, všichni jsme byli zajedno. Necestovali jsme přece tak dlouho jen proto, abychom to nyní vzdali. Až HLAVEL a nanokolona zaniknou, mů¬žeme se klidně v Deltě porozhlédnout, a navíc jsme doufali, že od Tautanbyrka a Viviaree, kteří se už nebudou mít čeho bát, získáme další cenné informace. Stále jsem ještě doufal, že třeba přežili i další BaolinNdaové. Pomyšlení, že jsme tu dlouho cestu absolvovali jen proto, aby¬chom našli jen zničené pozůstatky staré a tak důležité civilizace, bylo pro mě ne¬snesitelné.

ústup

Kdykoli myslel na taktický ústup, mu¬sel si připomínat, že každičká traalská loď, která unikne, si okamžitě zřídí novou zá¬kladnu a vše začne nanovo. Musel tedy svá mužstva vybízet k větší rozhodnosti a k absolutní bezohlednosti. Hovořil ke všem lodím, ale s nevalným výsledkem. Problém byl v hlavách bojovníků, nikoli' v kvalitě lodí a zbraní.
Obávaný průlom byl zřejmě jen otáz¬kou minut. A bude mít na Mnichy děsivý morální dopad. Vše se zdálo ztraceno, tak urputně se traalské lodě bránily. Stále zno¬vu se bleskově seskupovaly na jednom místě a na poslední chvíli byly odraženy a zanikly ve žhnoucí kouli. Korter mu hlá¬sil, že příští nápor zřejmě neudrží.

Korter

Velitel hraničářů Korter vyslal svazy lodi proti nepříteli. Rozhořela se nemilo¬srdná a tvrdá kosmická bitva. Traal pálil ze všech zbraní a stále znovu se pokoušel o průlom. Na to byl Korter připravený a každý pokus zmařil, třebaže za cenu čet¬ných obětí.
O nějaké převaze úplňku už nemohlo být ani řeči. Sedmihlásek si uvědomil, že v nich sedí Jen zoufalí a skleslí Mnichové, kteří musí počítat s tím, že když v této bi¬tvě padnou, budou již navždy mrtví. Pro¬tože vyhasl Svit, nemohou počítat se zno¬vuzrozením po smrti. Takže každý bojov¬ník stál leda tak za polovic.
Sedmihláskovi se však ani nesnilo o tom, jak těžké budou jejich ztráty. Vzhle¬dem k počáteční početní a technické pře¬vaze počítal s rychlým vývojem. Bitva se však, protahovala a s každým sestřeleným protivníkem ztratili přinejmenším jedenplněk. S hrůzou si uvědomil, že Traal má šance v bitvě o svůj ústřední svět klidně i vyhrát, pokud se válečné Štěstí neobrátí, a to hodně brzy.

To však nešlo.

Nepřítel byl na dostřel a on musel přejít do závěrečného útoku. Myslel na Perryho Rhodana a jeho rozhodnost a Činorodost. Dodal mu, Sedmihláskovi, v poslední chvíli odvahu. Duchovní pastýř na něj myslel, když po pěti nezodpovězených výzvách ke kapi¬tulaci dal konečně rozkaz k útoku. Ze se¬vření nesměla uniknout jediná traalská loď. Její posádka by se jen někde ukryla a kula další pikle.
Sedmihlásek se přesunul s WOLKENORTSKÝM SRPKOVÝM KŘÍŽEM do čela.

cíl

Jinak Jejich hlavním cílem bylo rozbou¬rat stávající řád a lim i šaogenský kult jako jediného garanta míru a blahobytu v galaxii Šaogenská říše nebes. Jestliže zde nyní Sedmihlásek stál se svou armádou, pak tu stál kvůli všem mírumilovným by¬tostem celé galaxie. Celá galaxie na ně hleděla, byl její jedinou nadějí v době, kdy národy ochromovala beznaděj, a to už přes
šedesát let, co vyhasl Hvězdný svit.
Úřad duchovního pastýře mu těžce spo¬číval na bedrech. Někdy měl pocit, že ho ta odpovědnost rozdrtí. Pak zašel do pra¬staré knihovny v Inverzní strážnici a čer¬pal sílu z moudrosti předchůdců. Co by nyní dal za to, kdyby se na pár cenných hodin mohl učinit neviditelným...

Věděli už,

jak se zbývající traalské lodě zarputile brání, třebaže vůdkyně kultu Houcho Mauli již nebyla naživu. Deset so¬lárních děl, které Traal získal, nebylo na¬víc v soustavě. Přesto však zůstávalo dost kapitánů, kteří i nadále pokračovali ve ztracené bitvě.
Sedmihlásek byl plný pochyb. Věděl, že musí dát rozkaz ke konečnému útoku. Zá¬roveň se v něm vše proti tomu zpěčovalo. Stoupenci Traalu nebyli žádní netvoří, žád¬né nestvůry bažící po vraždě a krvi. Rada z nich byla brutální a Šla přes mrtvoly, to ano, ale byly to živoucí bytosti, které by se za příznivých okolností možná daly napravit, ledy aspoň ti, kteří se k Traalu přidali v posledních letech z holého zou¬falství.