Najednou mu připadalo,

jako by se na jednom místě dómu začal tetelit vzduch, přímo nad podlahou „jeskyně". A pak za' slechl vnitřní hlas, který ho vybízel, aby na to místo vstoupil a přiložil ruce na dóm
Nejistě se rozhlédl. Je tu skutečně sám? Nenahlásili to už Kuntherherrovi? Co se stane, když se dómu dotkne?
Nakonec se vzchopil, vstoupit do ono¬ho místa a dotkl se stěny.
Náhle se vnořil do jakéhosi nedefino¬vatelného mlžného média. Aniž chtěl, šel zvolna vpřed a po několika krocích, které ho musely zavést do dómu, se mlha před nim rozplynula a on spatři! zdánlivě ne¬konečný, asi deset metrů široký most Či lávku z trámů, které při bližším pohledu připomínaly žulové bloky.
Tautanbyrk se zastavil jako očarovaný. Viděl, že most je v nepravidelných vzdá¬lenostech zavěšen na padesát centimetrů silných pilířích, které se tyčily metr do výšky a spadaly do neurčité hloubky. Tam dole mizely jakoby v kalné vodě.
Takže tohle je ten tajemný Most do ne¬konečna? pomyslel si zklamaně. Očeká¬val něco zcela Jiného, mocnějšího, monumentálnějšího. Navíc vnímal mrazivý hro¬zivý mentální vír. S obtížemi však počítal a nyní chtěl taky zjistit, co se stane, když se po Mostě vydá.

Věděl, že riskuje všechno.Ale žádná ba¬riéra neexistovala, to by se ohlásila. A tak ho transmiter přenesl do velkého velínu, kde ve špičkovém technickém vybavení spatřil množství tessmích prvků. Částečně byli zapojeni Jako organické počítače.
První krok byl učiněn. Tautanbyrk Tessmy oslovil logickým jazykem BaolinNdaů ndasem. Překvapovalo ho, jak je klidný. Zeptal se na Hřib i na přístup k Mostu do nekonečna a vyžádal si transmiterové spojení. Vzápětí Je zapojili. V malém holografickém okně viděl mís¬to, na které se přesune.
Mladý BaolinNda vnímal slabší bolest,jako by byl transmitován na nesmírnou vzdálenost. Ale bezpochyby se stále ještě nacházel ve stejné stanici, protože před ním se v jakési jeskyni tyčil dóm vysoký 33 metry. Byl bílý a připomínat stříbřitý kov. Na povrchu neměl jedinou nepravi¬delnost. Obesel ho, ale nenašel nic, co by vypadalo na vchod nebo zámek. Jestliže tento dóm skrývá Most do nekonečna ane¬bo přístup na něj, jak se do něj dostane?

Když jednu noc nemohl zas usnout, do¬spěl k šílenému rozhodnutí. Bylo to ris¬kantní a Kuntherherr ho zřejmě nenechá dospět k cíli. Ale hned nazítří vyrazil na cestu a bylo mu jedno, jestli ho Kun¬therherr přistihne nebo ne. Chtěl si koneč¬né udělat jasno. V nejhorším případě ho přeloží zpět na staré místo..
To si myslel.Kolagen s hřibovým dómem se dal tech¬nicky dosáhnout stejně snadno jako kte¬rýkoli jiný. BaolinNdaové na něj neces¬tovali, protože to třetí posel zakázal a protože tam stejně nebylo co dělat. Jed¬no však bylo překvapující. Zákaz se pou¬ze tradoval.Tautanbyrk nikdy neslyšet, že by Kuntherherr skok na tento kolagen za¬kazoval osobně.
Pro ostatní byl tento dvacetikilometrový kolagen jen slepá, jakoby neexistující skvrna. Nebylo divu. Most do nekonečna je nezajímat. Vykonávali svou práci a jí byli zcela naplněni, jako on před lety.
Teď už to tak ale nebylo a mohl za to
Kuntherherr.

Tautanbyrk navzdory své zásadě přece jen položil skrytou otázku ohledně Tho¬regonu a poslů. Ale Kuntherherr mu ne¬prozradil víc než to, že ten stříbřitý byl Nonggo, čtvrtý posel a že Ce Rhioton je Galorňan. Poslal Tautanbyrka nazpátek do Zbrojovky a do monotonie jeho existen¬ce.
Tautanbyrk konečně navštívil svou ro¬dinu na'obytném ostrově zakotveném v Oceánu. V případě ostrovů se nejednalo o nějaké přívětivé a útulné konstrukce pod¬le lidských měřítek; připomínaly spis sta¬ré vrtné plošiny vysoké asi sto metrů. Pře¬sto se na nich mladí BaolinNdaové cítili dobře a rádi postávali na plošinách a ko. chali se pohledem na Oceán, za nímž bylo někde nekonečno hyperprostoru, v němž žijí předkové.
Užil si těch pár dní s rodiči a jediným sourozencem. Otázkám, co momentálně dělá, se vyhýbal a tvrdil, že stejně jako dřív dělá v tessmím designu.
Když se vrátil do Zbrojovky, padla na něj trudnomyslnost. Teprve nyní si uvě¬domil, jak ve skutečnosti probíhá jeho ži¬vot. Mel práci, která ho naplňovala, ale musel se Jí vzdát, protože si ho vyžádal veletechnik. A od té doby? Bylo to depri¬mující. Kuntherherr se k němu choval vlíd¬ně, ale jednal s ním stále jako s nějakým hloupým sluhou...

Kuntherherr

Jenže kromě Kuntherherra už zřejmě ni¬kdo o tom podivném Mostě moc nevěděl. Každý sice věděl, na kterém kolagenu je k němu přístup, a že je to hřibovitý dóm o výšce 33 metrů, ale nikdo na tom kola¬genu kromě třetího posla ještě nebyl. Zdálo se, zeje to tabu i pro asistenty. Tautanbyr¬ka to provokovalo
Zdánlivě se věnoval svým denním po¬vinnostem a v průběhu let vyzvěděl, Že ko¬alice Thoregon je teprve rodící se nástroj, který má podporovat mír ve vesmíru. Měla jednou sestávat z různých národů, ale z ko¬lika, to se mu zjistit nepodařilo. Nikdo to nevěděl.Jednou byl Tautanbyrk opět na raportu u Kuntherherra a Kuntherherr začal mlu¬vit o Thoregonu sám. Hovořil jen o Konstitučním roce, za tímto pojmem se skrý¬val termín, kdy měla koalice začít praco¬vat. Tautanbyrkovi přišlo, jako by neprobíhalo vše podle plánu, že se věc pro¬tahuje a jako by ho chtěl Kuntherherr při¬mět k tomu, aby urychlil práci ve Zbro¬jovce. Jenže jak?To by ho musel veletechnik vybavit většími pravomocemi.

Pak však jeho zájem vyhasl,

opět se vě¬noval své specialitě tessmímu designu. Ve Zbrojovce se sice vytvářely vzrušující věci, pravé technické divy, ale často se mu

stýskalo po starém kolagenu a přátelích. Kdy naposledy viděl rodinu? ;
Někdy v noci nespal a přemýšlel. A vr¬talo mu hlavou, proč ho vlastně Kun¬therherr posílá od kolagenu ke kolagenu a otravuje ho nudnou prací. Tohle je práce asistenta? Anebo mu chce dát co nejširší obraz o zařízeních v Deltě, než ho zasvětí do tajemství HLAVELU a nechá jej v něm pracovat? Mluvil o zkouškách. Jaké zkouš¬ky a nač?
Když pracoval v designu, aspoň věděl, co dělá. Měl skutečný úkol, byl spokoje¬ný se sebou i svým životem.Ale nyní? Cítil se stále osamocenější.
Kdo Je Kuntherherr ve skutečnosti? Kdo jsou Ce Rhioton a ten další posel, onen štíh¬lý Nonggo, se kterým se krátce .viděl při jednom pobytu v HLAVELU, než musel odejít jako nějaký hloupý Tessma? Co je koalice Thoregon a Most do nekonečna?
Po jedné takto probdělé noci se rozho¬dl, že snese všechny informace o Thoregonu a Mostu. Kuntherherra se ptát ne¬chtěl, určitě by mu odpověděl vyhýbavě, a navíc by se jen divil jeho zájmu. Sice si cenil zvídavosti, ale kolem Thoregonu a jeho poslů dělal velké tajnosti.

Kuntherherr

potom Tautanbyrka poslal ještě do dvou jiných kolagenů, kde ho ne¬čekalo o mnoho víc vzrušení než ve Věži světla. Teprve když si znovu, tvrději a vášnivěji postěžoval, dostal se do tak¬zvané Zbrojovky Baolin-Ndaů.
Název klamal, neboť ve Zbrojovce se ne¬vyráběly zbraně, ale přístroje a zařízení pro takzvaný arzenál Baolin-Ndaů, o němž tře¬tí posel již hovořil. Ředitel kolagenu se jmenoval Trentbetow a byl zhruba dvakrát starší než Tautanbyrk, který na něj měl z Kuntherherrova pověření dohlížet. Trent¬betow se však nedal. Zdánlivě se podřídil, ale ve skutečnosti si jel po svém.
Zde se však Tautanbyrk dozvěděl a na¬učit nové věci. Slýchal tu o koalici Thoregon, jejímiž posly byli Kuntherherr a Ce Rhioton a pro kterou Baolin-Ndaové vy¬řizovali většinu své práce. Například pro¬totyp Heliotského valu a to či ono slouži¬ly k vytvoření technických předpokladů pro Konstituční rok, ať už to bylo cokoli.
Arzenál, pro který se tak pilně vyrábě¬lo, měl být jednou předán bytosti jménem Perry Rhodan, aby mohla splnit svůj úkol pro Thoregon. Trentbetow zřejmě nevě¬děl, kdo Perry Rhodan je a zda se už vůbec narodil. Ale zdálo se, že předání arze¬nálu leží ještě v budoucnosti.
Tou dobou se ve Zbrojovce pracovalo mimo jiné na stroji času pro arzenál. Při¬pomínal primitivní vrtací hlavici z temně se lesknoucího kovu velkou 30 centimet¬rů, ale v aktivním stavu se měl několikrát zvětšit. Tautanbyrk byl svědkem několika .i ukázek a tu a tam ho zapojili do práce na vývoji.

Tautanbyrk pod dojmem jeho slov ml¬čel.

„Delta je bublina, umístěná v hyperpro¬storu," pokračoval Kuntherherr. „Stan¬dardní branou je zakotvená na určitém místě v normálním kosmu, a to 16 000 světelných let od centra Šaogenské říše nebes. I proto je pro nás standardní brána důležitá - nejen jako ventil a jediné spo¬jení, Jímž můžeme navázat kontakt s ro¬boty nebo různými národy jako například Nonggy, které za nás vyřizují v normál¬ním vesmíru důležité úkoly. Branou se dostávají i mnohé naše technické výrob¬ky ke smrtelníkům, například arzenál Ba-olin-Ndaů. Anebo si vezmi první Heliotskou tvrz:"
„Ano," dokázal na to říct Tautanbyrk.. Bylo toho zase příliš mnoho najednou! „Ano, Kuntherherre, rozumím..."
Úsměv třetího posla mu naznačil, že Kuntherherr velice dobře ví, jak na lom momentálně je. Ušetřil ho dalších vysvět¬lování a po hodinách se s koulí vrátili do HLAVELU, kde na veletechnika čekalo překvapení.
Dorazil druhý posel Thoregonu Ce Rhi-oton. Přibyl z Mostu do nekonečna. Tautanbyrk ho dokonce viděl a směl se s tou velkou statnou bytostí s modrou ple¬tí a ve žlutém oděvu pozdravit. Potom ho ' Kuntherherr odeslal jako malého kluka do Věže světla, kde měl čekat na další poky¬ny.

„Oceán," řekl Tautanbyrk nábožně, „Takže sestává z pozměněné, sražené psi¬onické hmoty. A na ní plují naše obyt¬né ostrovy, my hledíme z našich plošin na moře zkapalněte psionické hmo¬ty..." ' Kuntherherr zvedl na potvrzení paže.
„Tak je to, Tautanbyrku, třebaže použí¬váme zjednodušující výrazy. Ale stejně tak je tomu s Deltou. Říkáme lomu prostoru tak proto. Že se v principu podobá deltě reky. Úplné nahoře je prudký proud, v němž nemůže existovat nic tělesného, eol jako konečný životní prostor našeho národa. Mezi ním a standardním vesmí¬rem leží baolinský deltový vesmír jako

přechodné stadium. Zde se stéká psionic¬ký tlak s psionickou hmotou, aby byl dole standardní branou vržen a vtažen do nor¬málního vesmíru, kde se rozptýlí v neko¬nečnu. Jestliže se chceme dále vyvíjet, pak musíme Oceán a Deltu opustit a plout k pevnině - proti proudu do eolu."

To bylo všechno, co Tautanbyrka na Věži světla fascinovalo, a když si tam odseděl šest let a sedm měsíců, sebral odvahu a při příštím setkání s Kuntherherrem řekl:
„Na dohlížení na Věž světla není třeba nějakého zvláštního talentu nebo ctností. Nechci být nevděčný, ale ve svém starém kolagenu jsem pro svůj lid mohl udělat víc než v nudné Věži světla, kde se neděje vů¬bec nic. Proč mě tak trestáš, Kuntherhérre?"
„Takže ty to považuješ za trest," pravil veletechnik. „Budu nad tím uvažovat. Zůstaň dnes se mnou. Budu ti vyprávět o Deltě něco, co možná ještě nevíš. Třeba li to dodá opět trochu odvahy."
Nevypadal uraženě. Tautanbyrkovi spíš připadalo, že s jeho protestem počítal, možná už mnohem dřív.
Zapomněl na věci, které chtěl ještě říct, a zapomněl i na svou frustraci, když se krátce nato s Kuntherherrem vznášel v průhledné energetické kouli Deltou. Kuntherherr u sebe neměl zádně technické pří
stroje, ale řekl mu, že se už častěji vydávat na podobné cesty, aby znovu proměřil Deltu a prověřil pozici všech objektů.
HLAVEL zůstal daleko za nimi. Zdálo se, že se vznášejí volně v kosmu a HLAVEL oblétávají velkým obloukem.
„Jistě ses již mnohokrát ptal, proč ne¬můžeme existovat v normálním vesmíru," začal veletechnik. „Odpověď je prostá. Když ji znáš, V deltovém vesmíru je jiný, vyšší psionický tlak, který potřebujeme k životu a k přípravě na následující vývo¬jový stupeň. Pohleď na eolovou bránu., Touto branou z hyperprostoru, v němž Žijí BaolinNdaové následujícího stupně, k nám stále vniká psionický tlak s množ¬stvím psionické hmoty. Tato psionická, hmota přichází do Delty v plynném skupenství jako roj hvězdiček a není našimi smysly vnímatelná. Aby se jí naše Delta nenafoukla jako balon, uniká většina hmo¬ty s přebytečným psionickým tlakem standardní branou do standardního vesmíru. Její nepatrná část se však po desetitisíciletí stále ukládá na hranicích Delty. Tam změnila skupenství a stala se hustou ble¬děmodrou tekutinou."

Tak bylo zažehnáno to největší nebez¬pečí pro Tessmy a ostatní inteligence Ša¬ogenské říše nebes. Racnettové se museli stáhnout a zřejmě postupně vymírali. Ba¬olin-Ndaové však přesto zanechali Věž světla až dodnes v činnosti, protože nee¬xistoval opravdový důkaz, že Racnettové skutečně vymřeli.
V průběhu následujících desítek tisíc let vznikly v bývalé oblasti Tessmů zcela jiné národy. Sířily se,, vytvářely hvězdné říše, bojovaly mezi sebou, uzavíraly smlouvy

a některé zase brzy zanikaly. A všechny zažívaly mentální zbraň vycházející z Věže
světla.
Mentální vlna, jak se Tautanbyrk dozvě¬děl, byla bytostmi v Šaogenské říši nebes prožívána jako duševní skener. Cítili se jí dotýkáni, prosvěcováni a chráněni. Už ně¬kolik desetitisíciletí ji nazývali Šaogenským hvězdným svitem a v prosvícení svého těla a ducha spatřovali důkaz existence jakési nadřazené moci, Jakéhosi Boha, který je po smrti odnese do zásvěg-mho života a za dobré skutky odmění a špatné potrestá. ''r|,
Vlna jako zbraň je nezasáhla, ale ta drtí. ha, pátrací komponenta určovala celičký jejich život. Každých sedmdesát hodin sr osvěcovala. A lak z toho časem vzniklo náboženství.

Euforie

přešla časem ve zklamání a Tautanbyrk se musel ptát, zda si od prá¬ce pro třetího posla nesliboval příliš. Vi¬děl ho jen příležitostně, jednou za dva nebo tři měsíce. Jednou uplynul celý půlrok, než si ho povolal k hlášení na HLAVEL. Ale co mohl hlásit?
.Tautanbyrk měl na Kuntherherrův pří¬kaz dohlížet na činnosti v kolagenu. Bylo to tak málo práce, že měl více než dostčasu na vytváření novech kmenů Tessmů, aby si život ve Věži světla učinil snesitelnejsi.
Věž světla! Kolagen neměl s věži nic společného a nevyzařoval ani žádné zvlášt¬ní světlo, tedy určitě ne v Deltě. „Dole" ve standardním kosmu, to se dozvěděl na počátku své „práce", měl značný význam pro tamní inteligence. Přinejmenším pro ty v galaxii, „nad" níž je Delta - pro Šaogenskou říši nebes.
Vedoucí kolagenu, na kterého mě! Tautanbyrk dohlížet, mu vyprávěl o válce s Racnetty, která zuřila před mnoha tisíci lety a vyžádala si v normálním vesmíru množství obětí. Racnettové, silně parapsychicky nadané bytosti, hodlali ve zničují¬cí válce rozdrtit vedoucí národ Šaogenské říše nebes Tessmy.
Baolin-Ndaové se rozhodli, ze tuto straš¬livou válku ukončí. Proto vytvořili Věž světla, která v normálním vesmíru vytvá¬řela mentální vlnu, jež rezonovala s urči¬tými pětirozměrnými částmi mozku Racnettů. Nejdříve je vystopovala, potom účinkovala proti nim. Jestliže nějaký Racnett použil své paranormální schopnosti, skoro ve všech případech došlo v jeho mozku ke smrtelné rezonanční reakci. Před touto mentální vlnou je neochránily žád¬né štíty.

Zkrátka ti nabízím místo mého asistenta. Tvůj předdhůdce odešel do eolu. Chceš se mnou pracovat?"
To bylo příliš mnoho najednou. Tautanbyrkovo tělo bylo několik minut ztuhlé, zatímco jeho duse se zoufale zabývala tím, co právě slyšel.
„Chci," řekl nakonec a uvědomoval si, že laková šance se mu už nikdy nenaskytne. A doufal, že se mu dostane odpovědi na všechny otázky, na které se při svém letu sem neodvažoval ani pomyslet. Dou¬fal, že bude smet zůstat zde v léto tajemné řídicí centrále HLAVELU a pozná její ta¬jemství.
Nyní pochopil Krapohlovu poznámku, že v kolagenu lessmÍho designu ho už ne¬čeká žádný postup. Vše se podivuhodně skloubilo. V Tautanbyrkovi vsak zůstáva¬la i nadále zdravá skepse, která mu pak umožnila zvládnout informaci, že nejdří¬ve nebude pracovat v HLAVELU, ale musí strávit značný čas ve Věži světla, tom nejnudnějším, protože nejméně aktivním ko¬lagenu ze všech.
„Považuj to za zkoušku," řekl Kuntherherr velkoryse. „Než budeš zasvěcen do tajemství HLAVELU, Čeká tě takových zkoušek ještě víc. Anebo sis to představoval jinak, snadněji?"

„Hřích?" zamyslel se Kuntherherr. „Víš, to je relativní. Vždy jsem zastával názor, že Stvoření potrestá toho, kdo na něm zhřeší, a zatím to mínilo s Baolin-Nday dobře. A krom toho, my Tessmům jen ne­bereme, my jim též dáváme nepředstavi­telnou mnohost existence. Vytváříme pře­ce stále nové kmeny. - Vrazme se teď do mých místností. Už se brzy dočkáš."

Opět použili transmiter, a když Tautan­byrk seděl proti Kuntherherrovi v tessmím křesle, obklopen malými až středně vel­kými uměleckými, předměty rovněž tvo­řenými Tessmy, veletechnik sdělit mladé­mu designérovi, jaké s ním má plány.

„Jsi vynikající výzkumník a technik, Tautanbyrku," řekl. „Upozornil jsi mě na sebe, když jsi vyvinul Tessmy k přenosu informací v organických počítačích, které. se tak staly nezávislé na zdrojích energie. Informoval jsem se u tvých nadřízených' a dostal jsem informace, které ještě víc vzbudily můj zájem. Jsi zvídavý a ctižá­dostivý a zajímá tě pozadí věcí.

„... a to, co jsem ukázal, jsou jen někte­ré exempláře," pravil veletechnik mladé­mu designérovi. „Můj chov Tessmů, můžes tomu říkat soukromá zoologická za­hrada, je mnohem vetší. Jsou tam všech­ny základní typy, od mikroskopicky ma­lých až po obry, které potřebují celé han­gáry. Nepoložil sis nikdy vlastně otázku, zda máme morální právo přetvářet pro naše potřeby hmyz z normálního vesmí­ru? Deformovat, zneužívat..."

„Ne," odpověděl Tautanbyrk rychle a hned dodal: „Ale prcce jen, někdy ano. Aie takhle to bylo přece vždycky, ne? Bez toho by prcce naše civilizace už nefungo­vala. Hřešíme tak proti Stvoření?"

Už se poněkud zklidnil. Kuntherherr ho přijal laskavé a zavedl do„soukromé zoo­logické zahrady". Zdálo se, že posel nijak nespěchá s lim, aby Tautanbyrkovi sdělil' skutečný důvod jeho návštěvy, ale uměl ho zbavit strachu.

Ale Kuntherherr to jistě ví. Co kdyby se jej zeptal? • ,. s
Uvědomil si, že árii neví, co ho čeká;
a už myslí na otázky. Možná je chyba, že je tak zvědavý a pořád chce všechno vě¬dět. Možná proto byl předvolán. •;-
Ukázal se před ním kolagen a narůstali HLAVEL. I on sestával z narůžověle se lesknoucího kovu, z nichž byly zbudovány i ostatní kolageny. ;
Tautanbyrk se snažil soustředit výhrad¬ně na Set a na setkání. Jen aby nepřiletěl příliš brzy!
Přistání proběhlo automaticky a v han¬gáru Tautanbyrka čekala zpráva, zeje oče¬káván. Váhavě vstoupil do transmiteru. ;
Když se opět zhmotnil, ve velké míst¬nosti stál před ním naprosto obyčejný Bar olin-Nda. Pouze z něj cosi vyzařovalo ,a.Tautanbyrk hned věděl, že s tak starou a vyzrálou bytostí se dosud nesetkal.
„Určitě... jsi Kuntherherr," zakoktal mladý designér Tessmů.
Jeho protějšek přikývl a usmál se.

Jakoby oslepen nádherou eolové brány odvrátil hlavu a upřel pohled na standardní bránu - na 150 km široký, bezedný, pu¬tující vír v Oceánu. To bylo spojení s nor¬málním vesmírem. V minulosti se tech¬nické výtvory Baolin-Ndaů dopravovaly touto branou do normálního vesmíru a tato brána rovněž umožňovala komunikaci s některými vybranými národy.
Jak to vypadá za ní, nevěděl. Nikdy jí neprošel. Nesměl'jí projít žádný Baolin-i Nda na jeho stupni vývoje, protože mimo Deltu by ihned zemřel. Proč, i to patřilo k věcem, které nevěděl a které jej zatím ani nezajímaly. .